Podezření (1941)

Na rozdíl od nejpopulárnějších filmů od H. jako Psycho nebo Ptáci, které spadají do žánru, který se od té doby exponenciálně vyvíjel k lepšímu (tak do roku 2015, kdy se trend opět obrátil), a tím pádem nikoho už dneska nemají šanci ohromit, tak tento film je na tom díky konvenčnějšímu žánru a přístupu opačně a za mě je v mnohých ohledech lepší než nejlepší novodobé thrillery přesně tohoto typu. (Purpurový vrch (2015),Dokonalá lež (2019)). Negativně mě zaujalo snad jen to, jak příšerně vypadaly všechny scény točené venku oproti scénám točených v budově, skoro bych řekl že některé filmy z 20. let vypadaly líp.

Hitchcockovo hraní si s divákem jako kočka s myší je dokonalé. Počáteční idyla a vršení dalších a dalších podezřelých okolností a propriet vytváří neustálá očekávání zlomu, který stále nepřichází a najednou naskočí nepravděpodobný konec. Ale i ten je svým způsobem šokující, protože by ho divák s takovou přípravou přece nečekal. Myslím si, že i zklamání z neúspěchu v hádání je diváckým zážitkem, protože se na něj nezapomíná.

Tady nás Alfred Hitchcock nechává bloudit v jedné rovině - žádná sklála ani díra, v rovině moře podezření. Tím se samozřejmě i on sám stává podezřelým - třeba už jen tím, že nám nepodá informaci, kde se berou peníze, za které Aysgarthovci provozují svůj honosný dům a způsob života. Tedy, podezřelé je tu vše. Aysgarth samozřejmě nejvíce, už z toho titulu, že je lump. Závěr není rozhodně žádným happyendem; Luis Buñuel v podobném případě nechá alespoň explodovat bombu (Cet obscur objet du désir).

Joan Fontaine dostala Oscara a předvedla opravdu velmi solidní výkon, jen škoda, že i já si myslím, že tohle prostě nebyl nejlepší film Alfreda Hitchcocka. Příběh samotný je docela dobrý, jak se říká „takový ze života“…Naivní pohledná hlavní hrdinka se zamiluje do grázlíka, přestože jí před ním varuje rodina i okolí. Teprve po svatbě se jí otevřou oči, přesto i nadále přemýšlí něčím jiným jen ne mozkem. Lhaní a dluhy vystřídá několik podivných okolností, po kterých se začíná bát o život…Cary Grant si rovněž nevedl špatně – některé scény byly mistrně natočené (jízda okolo skal), žel i já bych spíše uvítal ten druhý nezrealizovaný závěr…70%

Ufff… tak to byl asi vůbec nejslabší Hitchcock, co jsem viděl… Film nezapře jeho rukopis, v některých scénách dokáže napnout a práce s kamerou je dobrá. Přesto zde převažují negativa. Tím hlavním je nefunkční příběh a hloupé postavy, což u mistra Hitchcocka není obvyklé. Hlavní postava v podání nepřesvědčivého Granta je prý šarmantní gambler. Gambler možná, ale šarmantní určitě ne. Působil na mě jako hlupák, který nedokáže ani pořádně předstírat úspěšného muže. Díry v jeho lžích a plánech jsou obrovské a nikdo rozumný mu to nemůže spolknout. Bohužel hlavní ženská představitelka je tak naivní (pro potřeby naivního příběhu), až to bolí a každou jeho lež mu odpustí a s novou lží mu opět plně důvěřuje. Takhle hloupě by se nechovalo ani po uši zamilované mladé tele a ne tak dospělá… Třešničkou na nepříliš dobrém dortu byl závěr, který jen podtrhl to, jak slabý film to je. Tady pan režisér asi zaslouží zastání. Prý měl vymyšlený jiný závěr, který by se do filmu lépe hodil a pravděpodobně by i lépe vše vygradoval a uzavřel. Těžko může dopadnout dobře příběh, který celou dobu něco naznačuje a nakonec to skončí beze smyslu úplně jinak. Tím je všechno předchozí snažení hozeno do koše. Producenti jeho závěr odmítli s odůvodněním, že by jej nepřijalo většinové publikum. Jak se do něčeho začnou míchat producenti, vždycky to dopadne hůře. Za takto zpackaný film dám i panu Hitchcockovi s těžkým srdcem dvě hvězdy.