Po strništi bos (2017)

Není to zlé, je to pěkně natočené, vizuálně se tomu nedá nic moc vytknout, teda až na ty občasné dráty vysokého napětí a europaletu:), ale dějově to je dosti prázdné. A popravdě mi moc neseděla dvojice O. Vetchý/T. Ramba, tehdy ještě Voříšková, coby manželé. Tereza by mohla O. Vetchému dělat spíš dceru než manželku.

Je to pěkný film. Kdyby neměl návaznost naObecnou školu, tak je to asi za plnej počet. Ale takhle se od něj čeká daleko víc.Honzadostal ten debilní nápad, že by si mohl scénář napsat sám, ačkoliv pro všechna jeho předchozí díla, která jsou skvělá a nesmrtelná, napsal scénář jeho geniální otec. A je to na tom kurva znát. Není tam ta Svěrákovská poetika, laskavost a humor. Navíc ztvárnění rodičů Edy mi vůbec nesedlo. A to mámOndrutuze rád aTerezase mi tuze líbí. ProstěZděnekaLibuškato dali v nejvyšším topu, jak to jenom jde, takže cokoliv jiného je prostě blbě.

Pod dojmem zdejších komentářů jsem film vlastně ani nechtěl vidět. Po totálním debaklu s Vratnými lahvemi jsem se obával dalšího, podobně rozpačitého dojmu. Nakonec jsem se přecejen podíval a za mě, je to skoro stejně dobré jako Obecná škola. Samozřejmě, vyprávění je překotnější, ale ono taky zachycuje o dost delší časový úsek. Od diváka tenhle přístup vyžaduje větší znalost dobových reálií. Co je ale úplně skvělé je to, že je celý film nahlížen optikou malého dítěte. Tvůrci se nebáli natáčet dokonce ani dětské představy, většinou dobře a jasně odlišitelné od reálných pasáží. Samozřejmě, i ty jsou často viděné dosti kouzelně a magicky, což mi rozhodně vyhovuje. Jsem rád i ta to že se ve filmu zbytečně nevysvětluje. Věci zůstávají otevřené a je na divákovi, jak s nimi naloží. Oproti obecné škole je ale film taky o poznání temnější, takže mnohými scénami připomíná například Želary nebo Sekala. I to ale počítám ke kladům. Vytknout mohu pouze drobnosti. Občas se v záběru mihne novodobá okenní výplň nebo novodobě opravená fasáda (inu, jsem stavební historik). Samozřejmě přitom chápu, že najít odpovídající lokace je dnes v době plastových oken, zámkových dlažeb a domů zabalených do polystyrenu doslova nadlidský výkon. Asi i proto se film natáčel ve Slavonicích a jejich okolí, což ovšem tehdy byly Sudety plné německy mluvícího obyvatelstva (opět chápu, že to že mi to vadí je profesní deformace)... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: Radek99, Matty

Střípky ve vzpomínkách malého kluka na dětství v období okupace odpovídají mé představě. Kdo postrádá souvislý děj, je zklamaný stejně jako kdo ve válečných letech čeká odboj na každém kroku. Na malém městě byl život stejný, pokud nebyla v místě posádka nebo nemocnice jako v tomto případě. Svěrákové opět uplatnili cit a smysl pro napínavé vyprávění. Není nutno asi zmiňovat perfektní výpravu a také skvělé herecké výkony ve vedlejších rolích Jana Třísky, Zdeňka Svěráka nebo Petry Špalkové.

Nepochybuji, že proZdeňka Svěrákaa jeho rodinu je Po strništi bos velmi cennou autobiografií — a jistě mají obrovskou radost, že se jim nakonec podařilo takový příběh společně zfilmovat. I já osobně se rád vracím do minulosti, ať už jde o kinematografii první či druhé republiky — i když jsem vlastně „90' dítě“, které vyrůstalo už u barevné televize, anime, amerických akčních filmů a MTV. Film vypadá skvěle — uJana Svěrákaa jeho týmu to ani jinak nečekám — ale mám pocit, že mu chybí trochu pevnější směr. Postrádá takovou tu hravou „lumpárnu“ hlavních dětských hrdinů, jakou známe třeba z jeho prvotinyObecná škola. Role pana Vlka (Oldřich Kaiser) je výborně napsaná a zahraná — možná kdyby byl vztah mezi ním a malýmEdouvíce prokreslený, promítla by se na mě závěrečná scéna hlouběji a možná by mi i ukápla malá slzička. I tak je to však působivý film, krásně vizuálně zpracovaný. Přesto mu podle mě chybí ucelenější, domyšlenější scénář. Otázka nakonec je, zda by pak panZdeněk Svěrákbyl s takovým konečným výsledkem opravdu spokojen.