Telefon pana Harrigana (2022)

„We don't own things. Things own us..“ Na Srdce v Atlantidě navázalo Srdce temnoty bijící zármutkem, osaměním a konsekvencemi pomsty a výsledkem je v podstatě coming-of-age s lehkými vibracemi tech-hororu. Poutavý ve své upřímnosti, rezervovanosti a melancholii a jakýkoliv ektoplazmatický táta Kiefera, dělající za rohem baf se zesíleným volume, by to jen rozbil..

Telefon pána Harrigana podľa mňa vôbec nie je zlý film. Má zaujímavý námet a príjemnú atmosféru, no jeho hlavný problém spočíva v tom, že mu v spracovaní akoby neustále niečo chýbalo. Nie je to horor, hoci by ním pokojne mohol byť, keby sa viac pracovalo s napätím a znepokojivými momentmi. Zároveň to však nie je ani plnohodnotná dráma – aj tej chýba väčšia hĺbka a emocionálna gradácia. Najsilnejšou časťou filmu je pre mňa úvodná časť, keď chlapec chodí čítať starému mužovi. Ich vzťah, dialógy a tichá intimita týchto scén fungujú výborne a film tu pôsobí presne tak, ako by mal. O to viac zamrzí, že tieto rozhovory nie sú dlhšie, osobnejšie a že sa na ne v druhej polovici viac nenadväzuje. Práve to mohlo dať príbehu silnejšiu pointu aj emocionálny dopad. Takto zostáva Telefon pána Harrigana niekde medzi žánrami – s dobrým základom, ale bez výraznejšej myšlienky či napätia, ktoré by ho udržalo pohromade až do konca.

Atmosféra úvodní půl hodinky se mi velmi líbila, ale celý film jsem čekal na nějáký zvrat nebo, že se film rozjede a ono nic. Suchý, vcelku nezajímavý film, s par hezkými momenty a scénkami. Líbilo se mi přátelství, které trvalo až za hrob, ale to neomlouvá vpodstatě děj o ničem. Jedna z méně povedených povídek od Kinga to je jisté. [30%]

Slavní producenti Ryan Murphy a Jason Blum spojili své síly a v jejich produkci vznikl výborný snímek, jehož předlohou byla stejnojmenná povídka Stephena Kinga. Nejde vysloveně o horor, ale o skvělé drama o chlapeckém dospívání, jehož protagonisty jsou starý milionář na odpočinku a mladý kluk, jemuž nedávno zemřela matka. Jejich na první pohled nepravděpodobné přátelství spojí čtení klasiků a první iPhony. Donald Sutherland a Jaeden Martell jsou ve svých rolích výborní a mají skvělou chemii. Film má znepokojivou atmosféru, která ale perfektně vystihuje celý snímek. Dramata o dospívání mám rád a tento snímek mě moc mile překvapil.

„Telefon pana Harrigana“ je asi tak hororový, jako když vás babička straší vysokým účtem za telefon. Kingovy povídky jsou sice skvělý materiál na to, aby si z nich někdo utřel zadek, ale tady si z nich Netflix raději udělal dvouhodinový uspávací prostředek. Příběh o klukovi, co volá mrtvému dědkovi, aby mu řešil problémy, je zajímavý asi jako sledování tapetování obýváku. Donald Sutherland si tu odškrtl další roli, než to sám hodí do rakve, a Jaeden Martell si vzal jeden výraz, který používal celý film. Pointa? Nula. Strašidelnost? Taky nula. Pokud vám nevadí spousta keců, žádná akce a horor, co vypadá spíš jako náborový film na telefonní operátory, jděte do toho.