Telefon pana Harrigana (2022)

Rukopis Hancocka z toho poznat je, včetně jeho typické podvratnosti a tady i ohýbání žánrových očekávání. Sice je to pro mě jeho nejslabší film (a to navzdory tomu, žeZachraňte pana Bankseměl pod kontrolou mnohem víc Disney než on), ale k důvodům se dostanu později. Ono je složité už jen to hororové označení, jelikož než se tady vůbec začne dít něco takhle označitelného, je skoro tři čtvrtě filmu pryč. Do té doby sledujete hlavně drama o přátelství teenagera a bohatého starého muže, kterému chodí pátým rokem předčítat knihy a jelikož se to odehrává v roce 2008, vzájemně si dají své první iPhony. Okolo toho se pak točí celé poselství, ohledně úvah, kam se tato technologie vyvinula dnes, jak změnila formu komunikace mezi lidmi a v tomhle případě, kam to dovede, když s mobilem začnete komunikovat do jiných sfér, než byste měli. Vše rámuje typicky Kingovské pozadí zapadlého maloměsta, vyprávěné teenagerem na střední škole, který prožívá první lásky, přátelství, ale taky má zapáleného šikanátora. A jak je strukturně vlastně naprosto jasné, kam to povede a co se komu stane, s takto laděným námětem je ta gradace naopak zvláštní, jelikož to celé sotva drží pohromadě. Nedivil bych se, kdyby problém byl už v předloze, ale i tak, s Hancockovým scénářem předlohou inspirovaným, z toho vyleze chatrně poskládaná moralitka, kterou zachraňuje jen to, jak divně se vyvíjí a kolik toho záměrně zatajuje o minulosti vlastních postav. To, jako jediné, totiž Hancocka výrazně připomene, jelikož o panu Harriganovi je slyšet hodně protichůdných informací a přitom tvoří jen jakousi legendu o něm, než to, jak nám ho vyprávění ve vztahu ke Craigovi představí. Na tom zase stojí celá atmosféra, která mi sice pocitově přišla krapet tuctová, ale zároveň nemůžu říct, že by mě kdy přestalo zajímat, co z toho vypadne. Navíc to má tradiční Hancockovo finále stojící na motivu silného morálního dilematu, které je vždy dané tím, co postava ví, čemu věří a jaké na základě toho má možnosti, přičemž je s tím vždy spojen nečekaný radikální krok. Jen za to, že jsem ho zde režijně poznal, přidám třetí hvězdu, protože si to aspoň dovoluje s Craigem házet ze strany na stranu a mírně podvratně kritizovat jeho změny nálad a zároveň auru dobráka, který vždy, chtěně i nechtěně, udělá něco špatně. Jinak to ale má slabý scénář a námět, který by rád varoval, ale nedokáže nad tím přemýšlet v reálných souvislostech, jen v klišé typizaci současné mladé i nejstarší generace. Slabé 3*

S adaptacemi Stephena Kinga to už delší dobu není tak jednoduché, co mělo být převedeno do filmové podoby, už převedeno bylo a při dnešní popularitě hororového žánru se dostávají na řadu i tituly nedosahující takové kvality ani v literárním natož pak ve filmovém provedení.. Telefon pana Harrigana je přběhem vzahu chlapce a staříka, kteří spolu tráví odpoledne a kříží svoje životní pohledy při běžných každodenních situacích, hledající na ně odpovědi v literárních klasikách, které společně čtou.. Vztah spolu mají tak vyjímečný, že když chlapec vyhraje peníze v loteii koupí svému společníkovi smartphone. Kdyby jen věděl, že spojení, které spolu díky chytrému zařízení vytvoří přetrvá ještě dlouho potom, co tomu bude fyzicky možné.. Prvoplátová jednohubka na streamingovou službu, která díky střídání nálad Netflixu zase jednou sluší, ale kromě ústředí zápletky nabízí mizerně málo, že z toho mohla být další Black Mirror epizoda a nikdo by nic proti neřekl..50%

„We don't own things. Things own us..“ Na Srdce v Atlantidě navázalo Srdce temnoty bijící zármutkem, osaměním a konsekvencemi pomsty a výsledkem je v podstatě coming-of-age s lehkými vibracemi tech-hororu. Poutavý ve své upřímnosti, rezervovanosti a melancholii a jakýkoliv ektoplazmatický táta Kiefera, dělající za rohem baf se zesíleným volume, by to jen rozbil..

Telefon pána Harrigana podľa mňa vôbec nie je zlý film. Má zaujímavý námet a príjemnú atmosféru, no jeho hlavný problém spočíva v tom, že mu v spracovaní akoby neustále niečo chýbalo. Nie je to horor, hoci by ním pokojne mohol byť, keby sa viac pracovalo s napätím a znepokojivými momentmi. Zároveň to však nie je ani plnohodnotná dráma – aj tej chýba väčšia hĺbka a emocionálna gradácia. Najsilnejšou časťou filmu je pre mňa úvodná časť, keď chlapec chodí čítať starému mužovi. Ich vzťah, dialógy a tichá intimita týchto scén fungujú výborne a film tu pôsobí presne tak, ako by mal. O to viac zamrzí, že tieto rozhovory nie sú dlhšie, osobnejšie a že sa na ne v druhej polovici viac nenadväzuje. Práve to mohlo dať príbehu silnejšiu pointu aj emocionálny dopad. Takto zostáva Telefon pána Harrigana niekde medzi žánrami – s dobrým základom, ale bez výraznejšej myšlienky či napätia, ktoré by ho udržalo pohromade až do konca.

Atmosféra úvodní půl hodinky se mi velmi líbila, ale celý film jsem čekal na nějáký zvrat nebo, že se film rozjede a ono nic. Suchý, vcelku nezajímavý film, s par hezkými momenty a scénkami. Líbilo se mi přátelství, které trvalo až za hrob, ale to neomlouvá vpodstatě děj o ničem. Jedna z méně povedených povídek od Kinga to je jisté. [30%]