Past na kachnu (1978)

Tohle neměla být typická kriminálka z Normalizace, jak tady někteří recenzenti tvrdí. Byl to naopak pokus o drsnou krimi světových parametrů, s infiltrací hráčského doupěte, rvačkou ala James Bond, překvapivými zvraty a policajty, co nesedí u psacího stroje, ale kladou pasti. Jenže se to celé podělalo na totálně nezvládnuté režii (snad i střihu), špatném castingu (obsazení Milana Sandhause byl fakt velký přešlap) a ošuntělých socialistických exteriérech. Přidal se zmatek, kdy občas nevíte, co se děje a proč; samotný konec si musíte pustit dvakrát, protože některé podstatné informace zazní jako vysvětlení ve dvou třech závěrečných větách. Tohle se hrubě nepovedlo a korunu všemu nasazuje zdejší popis obsahu, jehož autor byl pitomec, co si se spojlerováním evidentně těžkou hlavu nedělal.

Hodně průměrná "socialistická" detektivka, v jejímž ději se člověk dost těžko orientuje. V úvodu jsem měl radost z postavy Miroslava Macháčka, později jsem se skoro už jen těšil, jak to celé skončí. Závěrečná honička z prostředí starého stadionu Sparty  se vcelku povedla, stejně jako celková hudba Martina Kratochvíla,

Nepovedená detektivka z nepovedené doby. Za komančů bylo všechno špatně a v tomto filmu také. Major z kriminálky, kterého zná celá galerka se vydá do doupěte hazardních hráčů, vrah, který říkal, že neumí německy, trapně reaguje na větu v němčině, prostě chyba za chybou a na závěr to vyvrcholí, přestože vědí kdo je vrah, číslo si ještě kontrolují z notýsku, tak zorganizují monstrakci, při které probíhá nejen honička jako z grotesky, ale ještě vrahovi mezitím vymění auto, aby nemohl ujet, to nevymyslíš. Opravdu totální nesmysl z nesmyslné doby. Herecké výkony tak 50 na 50, Sandhaus a Vyskočil stejní jako vždy, ti asi jinak ani hrát nedokážou, Kodet jako vždy nad věcí a dodává tomu nadsázku a šmrnc a klasicky spolehlivě dobří Macháček a Čepek.

Příběh se dobře rozbíhá, pak nějak ustrne a nakonec v několika posledních pikosekundách se vše vyjeví. Je to sice propagandistické dílo kráčející ve stopách Josepha Gobbelse - jako třeba Třicet případů majora Zemana, ale vypovídá věrně o době svého vzniku. Uvědomělí socialističtí kriminalisté jsou vybaveni stíhacími žigulíky, plešovlasovými přehazovačkami, elvisovskými kotletami, býtlsovskými vlasovými drny a mají ohavnou civilní ústroj z Moděvy (včetně ochranných kostkovaných bekovek). Naproti tomu zloduši používají zásadně technický pravěk Fiat Polski 125p odpružený vzadu listnatými péry. K poslechu překvapivě hraje hudba Martina Kratochvíla. Je to prostě dobová podívaná, ze které si lze vzít poučení.

Kdo je Milan Sandhaus, ptal jsem se sám sebe při sledování této ponuré a šedivé krimi. V jiném filmu jsem ho neviděl, možná snad v nějaké vedlejší roli. Svým hlasem a zjevem perfektně dokreslil těžkou, olověnou atmosféru, která se celým snímkem prolíná, stejně jako výborná doprovodná hudba skupiny Jazz Q Martina Kratochvíla. Jinak nic světoborného. Za zmínku snad ještě stojí scéna ze sparťanského stadionu - myslím ono rozsvícení světel - to jsem si hned vzpomněl na Dirty Harryho a jeho honičku za sériovým vrahem.