Paša (1968)

Viděno až teprve teď,samo o sobě je to jen obyčejná,skoro tuctová francouzská krimoška,kde je sice,hodně mrtvích a načančaný Gabin,který tam byl,spíše na okrasu a nebo,aby na to chodili lidi.Co mě zaujalo nejvíce,na celém filmu byla hudba a respektive,ten hlavní motiv,na ty bicí,který jsem si hned sehnal,na hudební platformně a za to jsou,ty tři hvězdy.

Působilo to na mě odbytě. Auta, na která se střílelo ze samopalů, bez děr po kulkách či jiného poškození, to stejné se (ne)dělo obětem střelby, závěr uspěchanej tak, že jsem ho málem ani nepostřehl, místo aby kvůli stopáži raději pokrátili nesmyslně zdlouhavý přejezdy autem… Z čeho mi ale zůstal rozum stát, to byl v rámci dabingu přezpívanej Serge Gainsbourg. WTF?

Trochu mě mrzí, že tentokrát stojí Jean Gabin na druhé straně zákona. I když Maigret byl také výborný. Sám nevím, co je na filmu tak nepochopitelné a nesrozumitelné. Pokud příběh sleduji celý a přitom se nevěnuju jiným aktivitám na PC nebo milence, je film průhledný jako sklo. Dabing filmu je podle mého názoru také výborný, snad až na příliš expresivní projev Josefa Zímy v roli barového zpěváka. Doby, kdy se dabovaly i písničky jsou zapalťpámbů dávno pryč. Dnes ale už dabing řádně pokulhává. Film jsem viděl už poněkolikáté a v pohodě. Vděčen jsem také za roli hlavního záporáka Quinquina v podání Andrého Poussého, který se ve filmu prosadil druhou hlavní rolí.

Dějově tak na 60%, ale můj oblíbený Gabin to vytáhl na 70%. Taková francouzská detektivní klasika, která by bez Gabina zapadla mezi šedivý průměr. Pár kiksů tam je také. Z nádraží odjíždí lupiči v parném slunci a za chvíli už uhání zasněženými poli, když někoho zastřelíte ze samopalu, má většinou díry v kabátě z obou stran, trefit někoho revolverem s krátkou hlavní od pasu na více, než deset metrů je spíše náhoda a při té ráži by možná ještě utekl a nespadl jako pytel brambor a tak dál.

Vždycky, když člověk ve filmu vidí, že když zlí padouši zabijou hodného policajta, a jeho kolegové zatroubí do útoku a vyrazí po stopě pachatelů, je to jako záchvěv pradávného ideálu rytířství. Jenže co když se ukáže, že padlý rytíř nebyl v lesklé zbroji, ale dokonce chodil v cizích botách? Špinavý příběh s hromadou mrtvol, kterému vévodí dokonale vyfešákovaný a uhlazený a Jean Gabin. A za úvodní píseň Serge Gainsbourga jedna hvězda navíc.