Bez problému (1975)

Zdařilá oddechová záležitost z francouzského rybníčku 70. let, která z originálního úvodu ve znamení bláznivé akce a černého humoru postupně přešla různými nálady až k vánoční komedii o trampotách s rodinnými vztahy. Po celý čas nás u toho provází možná až příliš jednoduchá ústřední zápletka o tom, jak je těžké se zbavit cizí mrtvoly, ale netvoří rozhodně jedinou linku. Jsem i mile překvapen, protože u Lautnerových komedií z této éry mám nejednou problém, že mě u nich hodně baví nápaditý rozjezd a naopak poté rozehraný děj mě čím dál víc nudí. NicméněŽádný problémsi díky povedenému scénáři i atmosféře dokázal udržet mou pozornost i poté, co přešel na dlouhou dobu k ryze konverzačnímu stylu, vnesl po několika prvoplánově komických scén (jakou byla např. erotická příhoda na cestách autem) naopak i dramatičtější momenty (na krátkém prostoru skvěle podaný malý příběh osamělé vdovy-doktorky) a většina scén se u toho odehrála bez hudby. Kdybych byl kritik, mohl bych najít spoustu výtek, zamyslet se třeba i nad tím, jak Lautner natočil před tím několik komedií se skutečně talentovanou Mireille Darc a teď si vybral do hlavní spíše „jen“ přítažlivou figurku Miou-Miou, ale jako spokojený a potěšený divák nemám skutečněžádný problémslabší 4 hvězdičky dát. Dokonce i Lefebvre mě bavil v místy netypické poloze víc než obvykle.70%

K filmu: přes poněkud nepasující úvod, který připomíná grotesku anebo vystoupení autokaskadérů a jehož účelem je jen "obhájit", kde se u dveří Miou-Miou vzal postřelený chlap, i přes pokračování, kdy se Anita oproti veškeré logice nesnaží jednat jako NORMÁLNÍ člověk (když k vám do bytu vpadne mrtvola, maximálně mu prohledáte kapsy, ale pak asi zavoláte policii, že jo...), se postupně dostaneme k Jeanu Lefebvrovi a leccos se vylepší. Na válení se po zemi to není, ale jako komedie to docela funguje. K dabingu: Druhý dabing vznikl prý v TS Production pro Lucernafilm Video a režisér Zdeněk Hnilica obsadil do celého filmu šestici (!) dabérů, takže všichni zúčastnění kromě hlavních postav mluví každý ještě tři až sedm dalších menších rolí. Což je sice na dobu vzniku (bohužel) typické, nestává se ale často, aby se postavy mluvené jedním člověk ve filmu potkaly (Stanislav Fišer jako Edmond Michalon a zároveň recepční hotelu). Tragédie na n-tou, vlastně na šestou.

Film trpi presne tymi istymi neduhmi  ako Lautnerov film Ils sont fous ces sorciers 1978. Dialogy blbe, pribeh je umely az strach. Precosom dal vyssie hodnotenie - no pre poslednu scenu, len to je utrpenie pockat si na nu  45 %

Neviem na čom sa tu dalo smiať, mňa tá rozvláčna hlúposť vrcholne nudila

Československá KINO DISTRIBUCE ÚNOR 1977 (Časopis KINO)