Nebožtíci (1964)

Problémy s mŕtvolou a k tomu stratený výherný tiket, to sú solídne témy, aby dokázali naštartovať riadne bláznivú komédiu. To sa ale nepodarilo, pár scén je zábavných, ale väčšina filmu je len o nudných dialógoch. Dosť veľkým sklamaním je Louis de Funés, až príliš sa tu drží na uzde a príliš zábavy si s ním neužijeme. Serrault je o dosť lepší, väčšinu vtipných momentov zaobstará práve on. Ale všetkých hercov tu zatieni Mireille Darc, ktorá nikdy nebola krajšia a ten jej dekolt :-O

Tvorba z doby, kdy televize ještě neznamenala úplně hrozivou konkurenci pro kina, ale současně filmy ve znamení jednoduchých veseloher už vycházely z kursu, nároky diváků se měnily a tvůrci ve víru 60. let začly naplno hledat nové náměty a postupy i v oblasti komedií.Georges Lautneruměl vytvořit pohltivou atmosféru, kombinoval postupy vícera žánrů a taky společně se svým dvorním kameremanem Mauricem Fellousem dodal nejednu zajímavou vizuální kompozicí, což bylo v případě divácky mířených komedií poměrně novátorské. O rok mladšíPovedení strejcovétvořli v tomto směru velmi originální kousek, navíc tak propracovaný, že fungují dle mého názoru skvěle dodnes. Zatímco v roce 1963 se Lautner věnoval režijně jedinému filmu („Povedení strejcové“ šly ve Francii do kin v listopadu 1963), po okamžitém úspěchu tohoto kousku přidal Lautner na obrátkách a v roce 1964 natočil pro změnu hned tři filmy –Nebožtícišli do kina v květnu 1964, závěrečný díl trilogieLe Monocles Paulem Maurissem pak v září aTajný policistaještě v prosinci téhož roku. Na dvou ze tří těchto filmů Lautner spolupracoval i se stejným scenáristou (Michel Audiard). Ve srovnání s dneškem jde určitě o pozoruhodný výkon, nicméně dovedeme si alespoň vzdáleně představit, kolik času pak tvořily veškeré přípravy, doladění scénáře, natáčení, produkce a v jakém rychlém tempu vznikly mnohé z těch filmů, které dneska nesou označení „pro pamětníky“.. . .Žel Nebožtíky vnímám jako vyloženě slabší kousek. Sice koukatelný a ve vybraných místech velmi podmanivý, ale oproti již zmiňovanýmPovedeným strejcůmzde všechno zůstalo jakoby na půl plynu – scénář, herci, vtip, atmosféra i vizuál. Tvůrci vymysleli zápletku o dvou nebožtících: jedném skutečném, jedném falešném, vytěžili z nich několik zábavných situací (ale zdaleka ne tolik, jak by se už jen na první pohled nabízelo). Obsadili do hlavních rolí dva komediální herce, jejichž sláva právě výrazně vzrůstala:Michela SerraultaaLouis de Funèse; jejich spojení dohromady je zpětně unikátní, oba odvádí svůj standard, svoje diváky určitě nezklamou, ale o žádné vzájemné chemii mezi nimi nelze říct a už na druhý den si víc než jeden-dva konkrétní scény (či spíše útržky) s nimi nevybavíte. Něžné pohlaví zde zastuoupila pohlednáMireille Darc, tvůrci pak vložily do filmu romantické a svůdnické scény, které sice tvoří rovněž atraktivní prvek, ale spojení romantiky a černého humoru zde moc dohromady nefunguje. Nefunguje ani těch pár uměleckých experimentů jako podivný výstup na jevišti během incidentu v divadle.. nebo taneční písnička, v níž zpěvačka místo zpěvu pouze otřesně ječí bez textu. Mohl bych pokračovat dále, ale na kratší rozbor a představu to zcela postačí. Takže na závěr za sebe ještě dodám, že nejvíc se mi líbila hudební scéna s komorním koncertem v obývacím pokoji, ta má v sobě punc geniality!55%

Spojení dvou nejlepších francouzských komiků své doby, Louise de Funése a Michela Serraulta, může nalákat fanoušky obou těchto pánů na nadprůměrnou komedii. Obvzlášť pokud jsou mezi autory uvedeni Michel Audiard a Georges Lautner, autoři ve Franci kultovníchPovedených strejců. V poslední době však začínám mít pocit, že především ranější komedie této dvojice jsou poněkud nedotažené a týká se to i tohoto filmu. Mnohokrát použitá zápletka "kam s mrtvolou" mohla být skvělým základem pro báječné komické situace dvou hlavních protagonistů. Bohužel je tomu jinak. Především Louisovi fanoušci budou zklamaní, protože hlavní roli hraje Serrault, ačkoliv je i v titulcích na prvním místě uveden Louis. Ten navíc hraje postavu, která mi byla nesympatická, celkově se mi vůbec na roli floutka z podsvětí nehodil a jen díky tomu, že ji hraje on, jsem ji byl schopný snést. Oproti tomu smolař Michel Serrault je typem postavy, který mám v podání tohoto herce nejraději. Za zmínku určitě stojí také Francis Blanche, zástupce ujetějšího humoru v rámci francouzské komedie . Bláznivý strýček v jeho podání přidává mému hodnocení hvězdičku navrch, jelikož se jinak opravdu jedná o slabší kousek.

Rok 1964 bol pre Louis de Funèsa kľúčovým (Žandár a Fantomas), ale tento film bol veľký omyl. Navzdory lukratívnemu obsadeniu herci nemali čo hrať, samotný príbeh je kŕčovitý a nudný.

Je to příjemný film, Louis se tam ještě kapku hledá, ale jinak už je v dobré formě a opět krásná Mireille. Nevadí mi, když si tento film pustím znovu, rád se na něj podívám.