My se nehněváme (1966)

Bláznivá komédia, ktorá využíva hádam všetky druhy humoru od absurdného až po situačný. Scény s anglickými gangstrami á la Jagger patria k najvydarenejším. Lino Ventura v podstate hrá to, čo vždy, a napriek tomu do filmu plného gagov prirodzene zapadol, čo je samo osebe fascinujúce. Hviezdou pre mňa však zostáva Jean Lefebvre v pamätnej úlohe večného smoliara, ktorý je počas celého filmu vlastne len akýsi tichý pasažier, hoci v skutočnosti sa všetko točí okolo neho.

Mladí měli v šedesátkách vyduněné palice drogami, sexem a bigbeatem, na což mnozí tvůrci reagovali filmy, jako je třeba tento. Úlet o dvou vysloužilých francouzských gangsterech, kteří se skrze přitroublého podvodníčka, dostanou do křížku z anglickým gangem. Stylizace padouchů jakožto beatles týpků s kastrolovými účesy, kotletami, bundičkami...to bylo i díky hudebnímu doprovodu moc fajn. Celý film tím získal nadsázku a z poměrně seriózního úvodu přešel do dynamitové války... . Přesto...scénář psali čtyři lidé, takže si neodpustím kritiku ohledně mizerně budovaného vztahu mezi Antoinem a Michalonem. Když zazní věta: já už si ho oblíbil..., tak jsem se musel ušklíbnout, protože do té doby neproběhlo vůbec nic proč by měl Antoin Michalona zachraňovat; vztah mezi ním a Antoinem neměl kdy vzniknout, protože scénář nedává žádný prostor k jejich interakci. Jen fackování. V tomto ohledu je fajn, žese sklouzlo k blbině, která stojí spíš na situačním humoru a občasném vtipkování. Přestal jsem se tedy tím nepravděpodobným kumpánstvím zaobírat a soustředil jsem se na víceméně zábavné momenty, která tato situace přinesla. Definitivně pak byla moje rozmrzelost rozptýlena pohledem na krásnou Mireille Darc. Slintání nad její postavičkou a pihami, ukončila až frenetická hudební pasáž, která mi moc radosti neudělala. Naštěstí byla součástí vcelku vtipného závěru. Zvláštní film, ke kterému se jistě ještě někdy vrátím.

Hrozná blbost. On úplný začátek o polepšeném gangsterovi by byl fajn, pak ale jako záminka k zápletce poslouží naprosto nevěrohodná situace, kdy Lino leze v noci (!) do bytu Lefebvra a zastřelí týpka, co mu náhodou ve stejný čas leze balkonem do bytu zakroutit krkem. No a protože scenárista byl opravdu hodně bezmocný, posadil tam starýho typa co hraje golf, udělal z něj Brita, jeho pohůnkům dali dlouhé vlasy, šílené čapky a poslali je hrát na pozadí scén na hudební nástroje, trochu jako ve Starcích na chmelu. Ačkoliv tohle odlehčení docela zabírá a taky soundtrack je parádní, pořádný děj už se z toho uplést nedá a pihovatá Mireille toho moc zachránit nemůže. Přidejte hrozný dabing s naprosto nepadnoucím Janem Šťastným na Venturu a Martinem Sobotkou na Lefebvra (mimochodem jemný hlas pana Kavana na hruborysého Constantina je též jak pěst na oko).

Že je Jean Lefebvre komediální klasik a Mireille Darc sexbomba víme všichni, ale drsňáka Lino Venturu a věčného záporáka s gorilím zjevem Michela Constantina v komických rolích jsem dosud neviděl. A zvládli to na jedničku. Když si k tomu připočtete gang ujetých Anglánů na mopedech se stylem oblékání alá Angus Young z AC/DC, je o zábavu postaráno. Velmi dobrá komedie, plná překvapení. 75%.

Francouzsko-anglická pyrotechnická válka v hudebně-tanečním stylu šedesátek. Lehce bizarní "lautnerovka" s kombinací francouzského a britského humoru a přesným obsazením. Za zmínku stojí "armáda" britského gangstera, složená z vlasatých mladíků v černých oblecích, barevných kšiltovkách, s červenými skútry a neustále hrajících či tančících na šedesátkový bigbít. ##### Těsně před Angličanovým odpálením míčku se mi náhle ukončilo přehrávání, což zprvu vypadalo jako zajímavý (byť neoznačený) konec, ale pak jsem se dostal i k těm zbývajícím cca 7 minutám :-)