Profesionál (1981)

Herec Jean-Paul Belmondo bol veľký profesionál. Vedel presvedčivo stvárniť rôzne úlohy a rôznorodé charaktery. Tí, čo ho máte zafixovaného iba ako zábavného chlapíka z pohodových komédií, sa snímku "Profesionál" (Le Professionnel) radšej vyhnite. V tomto prípade sa totiž jedná o seriózny thriller v štýle drsného revenge movie. Belmondo si tu zahral špeciálneho agenta francúzskej tajnej služby, ktorý sa po dvoch rokoch strávených v krutom zajatí v africkom štáte Malagawa vracia späť do Paríža, aby sa pomstil ľuďom, čo ho podlo zradili. Je to dychberúca trestná výprava charizmatického Jeana-Paula Belmonda podfarbená veľkolepou komponovanou hudbou, ktorú zložil geniálny skladateľ Ennio Morricone. ****

Jean Paul Belmondo v roli drsného, vychytralého a neústupného agenta, jehož vlastní vláda ho zradí a předhodí africkému diktátorovi. Poté co uteče ze zajetí, se pomstí těm, kteří ho zradili. Skvělý děj. Patrick Alexander zaslouží pochvalu. Nicméně mi zde Belmondo přijde chladný a bez komedie. Proto nemůžu dát pět hvězdiček.

Jak stárnu, tak mě v posledních letech dokážou zaujmout firmy dříve mnou odmítané, až mě to trochu udivuje. Na tento francouzský snímek jsem narazil v TV, a kupodivu jsem se zadíval. Belmondo, podle mého zjištění, mi víc sedí ve vážných rolích, než v komedii. A Profesionál je vskutku koukatelný film, který dokáže zabavit.

Chlapácký a všemi mastmi mazaný Belmondo v další ze svých typických rolí. Úvod v Africe patří k tomu nejdrsnějšímu, co v jeho filmech můžeme vidět; dost ulítlá je lesbická "násilnice", závěr je velice silný. "Profesionál" nepatří k mým zamilovaným filmům, ale v televizi se na něj aspoň občas rád podívám.

Na první pohled nepříliš komplikovaný film o osobní pomstě jednoho agenta. Tak lze alespoň shrnout jeho celkem přímočarý scénář. Pod jeho povrchem však lze nálezt až humanistické poselství o nepodrobitelném duchu člověka, který osobní svobodu obětoval službě vlasti a který zaníceně hájí spravedlnost, ač už není na pořadu dne. Snímek o vnitřní síle člověka, který byl schopen utéci ze zajateckého tábora, aby se vypořádal se svými trapiteli, nebo též film o jistých nedostatcích státních zřízení, o lidském alibismu a oportunismu. Hudba Ennia Morriconeho mu dodává takřka existenciální rozměr, o Belmondově hereckém výkonu ani mluvit nebudu (zdatně mu přitom sekunduje nelítostný R. Hossein). Nejen zde totiž Belmondo dokazuje, že jej lze zvát hercem charakterním, nejenom úspěšným bavičem na poli komedie.