Paperhouse (1988)

Bernard Rose už predCandymanomnaznačil, že jeho horory budú stáť hlavne na atmosfére. Paperhouse je komorný film so zaujímavým námetom založený na prelínaní snového a skutočného sveta. Snové sekvencie majú svojskú atmosféru, príbeh skutočne pôsobí ako by ho rozprávala hl. postava ktorá má 10 rokov (detský pohľad na svet, naivita) a baví do momentu kedy Anna do papieru prikresľuje veci a spoznáva Marca i fantasy svet ktorého je tvorcom. V závere filmu dochádza dych, a to i vinou slabších hercov (otec Anny). Na 1 pozretie neurazilo. 55% PS: horor minimálne, túto škatuľku spĺňa len 1 scéna (sen s vraždiacim otcom).

Celkom som čakal nejakú detskú hororovú rozprávočku, ale nie formovanie sveta Freddyho Kruegera s Michaelom Myersom. Naozaj takto prepracovaný temný svet som neočakával a to začiatok nenasvedčoval, že film ma rozbije svojou temnou stránkou. Začalo to u nie moc sympatickej postavy menom Anna a ani herecky to z jej strany nebolo nejako vydarené a zdalo sa mi, že sa moc ani nesnažila. Ale chvalabohu celkový dojem mi z filmu neskazila ani ona. Tak začalo to kresbou v škole a najprv sa zdalo, že mladá postava chce len odpadnutím zbudiť pozornosť svojej zaneprázdnenej matky i okolia, ale pravda bola trocha iná. A práve tam som začal spoznávať najprv ničím zaujímavý svet, ktorý bol najprv na papieri a potom v hlave hlavnej detskej hviezdičky. Ale čím príbeh postupoval, tým sa z detského fantasy sveta staval temný, okrajovo dospelácky svet v ktorom nebude Freddy, ale nočná mora tu bude určite, len nie z Elm Street. Tie zhmotnené vízie a snové sekvencie by bez H. Zimmera určite nemali takú silu a intenzitu , práve ten hudobný motív sa minimálne s polovice staral o silný a temný zážitok a bez neho by film stratil silného partnera, ktorý vytváral väčšinu atmosféry a nemal by až taký progres, ako práve s týmto veľkolepým soundrackom . Koniec i keď sa odohrával v malebnej dedinke, tak už bol moc pre kombinovaný a tam sa mi to už celkom nezdalo, že by to režisér a scenárista zvládli. Ale aj keď sú tu i nejaké negatíva , rozhodne pozitíva prevládajú a tak toto mapovanie detskej duše dopadlo nad moje očakávania. Silné 4*

Až na jednu ( a to výborne podanú ) strašidelnú sekvenciu sa tu nedá hovoriť o horore. Pútavo to začne, ale s pribúdajúcimi minútami to stráca svoju atmosféru a vlastne aj zmysel. Je to podivuhodný a zároveň aj čudný film, ktorý má zrejme iba buď obdivovateľov, alebo tých, čo ho zatratia. P.S. Hans Zimmer je tu poznať.

Paperhouse byl pro mě dost neuchopitelný film - co to vlastně bylo - dětský umělecký pohádko-horor? Dívka bojuje s nemocí a kreslí si dům, ve kterém se může stát vše co nakreslí. Může tu být kamarád, automat na zrmzlinu, ale také děsivá verze otce. Snový dům a svět jsou fantastické, kamera to krásně snímá, hudba je nádherná. Na druhou stranu hlavní hrdinka je silně nesympatická a dá se říct, že abych film si film užil, muselo by mi být o hodně míň. Na druhou si nejsem vůbec jistý, jestli jsem příběh pochopil. Tři hvězdičky za zpracování a originalitu, ale šlo to celkem mimo mě.

Tvůrci dobře vybrali hlavní představitelku, arci herecky průměrnou, hubené a děravé torzo příběhu přioděli všelijakými efekty převážně zvukovými a přivěsili Faurého "Rekviem" (na mě osobně zabírá spolehlivě); při promýšlení závěru se jim očividně nechtělo riskovat.

Jistý kritik pochválil ponor do bouřlivého nevědomí dospívající dívky, realizovaný prostředky filmového hororu. Mně ale ona cesta do temných koutů duše pro všechno to strašení nějak mizela před očima.