Paní Kačka zasahuje... (1939)

Paní Kačka zasahuje...je další pohled do venkovského prostředí v protikladu s velikou Prahou. Krom klasické zápletky vztahové, navíc ještě s také docela častou záměnou osob, je tu i téma stavby dálnice. O kolik se doba posunula a přesto se i dnes dá vyvlastnit pozemek a majitel s tím nic neudělá, když se staví dálnice... Škoda, že dál se už o ní nemluví a tato dějová linka je pak zcela pominuta. I bez absence velkých hvězd, a Jaroslav Marvan si zde moc nezahrál, se dá udělat vcelku koukatelný film třeba i o lidských předsudcích nebo jako zajímavost o tom, jak se tehdy domlouvali sňatky.

Nejvíce mne zajímalo, jak plánovaná stavba dálnice dopadne na obyvatelstvo Řepochrástů, ale dozvěděla jsem se jenom, že za prvé technologický pokrok přinášející pohodlí pro lidstvo a moc pro horních deset, je důležitější než životní prostředí a živobytí jiných lidí a že tak bylo vždy, za druhé před druhou světovou válkou lidi ještě nenapadlo zakládat občanská sdružení a hnutí zelených, za třetí ačkoliv majetní vždy dávají chudým jen zlomek svého majetku, přičemž čím je člověk bohatší, tím menší zlomek to je, mají přesto ze své štědrosti velmi dobrý pocit, což ještě jednou potvrdila první sbírka potravin pro chudé, která nadchla česká pravicová media. A skutečně je čemu se radovat 24 let po sametové revoluci. "Až pětina obyvatel České republiky může být podle expertů fakticky ohrožena chudobou. Těsně nad hranicí chudoby, s níž se podle statistik potýká asi desetina Čechů, totiž žije dalších 700 000 lidí." (http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/250189-kazdy-paty-cech-ohrozen-chudobou-pomuze-narodni-sbirka-potravin/). Zároveň se v Česku ročně vyhodí milion tun potravin, nemluvě o celosvětových ztrátách a plýtvání (http://www.csfd.cz/film/304605-z-popelnice-do-lednice/). Pro uvedení mýtu o štědrosti na pravou míru tedy jeden pohled z trochu jiného úhlu:http://a2larm.cz/2013/11/potravinove-nagano/___ Nenáročná komedie plná vykonstruovaných záměn a legrací na způsob zpívání v kravíně ve své podstatě je výchovnou agitkou, která má ukázat majetnějším, jak je hezké, příjemné a chvályhodné rozdávat almužny. Slavoj Žižek v knize Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška ale mluví o pokrytectví ba dokonce o krutosti dobročinnosti a navrhuje měnit systémové vztahy a nastavení, nebo možná v první řadě měnit myšlení člověka a cíle společnosti:http://videafilosofie.webnode.cz/news/slavoj-zizek-jednou-jako-tragedie-podruhe-jako-fraska-/

Poměrně slušná komedie se záměnami postav. Nevím jak je možné, že tolik let mi unikala. Viděl jsem ji nyní poprvé. Snímeček je to rozverný, rozhodně velmi pohodový a pobaví. Není třeba očekávat nic výjimečného, ale určitě se zasmějete. A má to i docela spád.

Zapomenutý film, který pobaví , ale nijak zvlášť nezaujme. V hlavní roli Betty Kysilková a ta jich moc neměla. František Krištof-Veselý mě tu přijde takový uťáplý nevýrazný ani jeho hlas tolik nezní jako v jiných filmech.

Možná největší hlavní role Betty Kysilkové, která ji byla ušitá jako na tělo. V mnohém mi připomíná Antonii Nedošinskou. Dokázala být ve své roli, ženská "kulový blesk". Skvěle bavila, byla i zároveň starostlivou matkou.