Pád (2016)

Film jsem viděla poprvé v roce 2022. Teď jsem se konečně dokopala k tomu, abych si přečetla i knihu (zatím jen první díl), a tak jsem si dala filmové opáčko. A i když nejsem cílovka, film se mi líbil. Dialogy jsou občas hloupé a jednoduché, což nevím, zda je dabingem nebo je to tak i v původním znění, ale vizuálně mě to bavilo. Chemie mezi hlavními představiteli je, na oba (tři) se hezky kouká, křídla mají andělé krásná... Kdybych měla srovnat film a knihu, tak jsem na vážkách, co se mi líbilo víc. Kniha je hodně roztahaná a spousta věcí se v ní odehrává jinak než ve filmu. Jinak a v jiné časové posloupnosti. Ve finále se ale ve filmu stane vše podstatné z knihy. Luce třeba v první knize nevidí útržky společných životů s Danielem. A scéna, kdy ve filmu Daniel vypráví Luce o svém grafickém románu, kdy jí prozradí, že je o páru, který se miluje už hrozně dlouho a ta dívka je objevuje vždy po sedmnácti letech... To je ve filmu zpracované lépe jak v knize, protože tam to Luce dávkuje Daniel pomalu, mluví o sobě a o ní a Luce to vyděsí a uteče od něj. Trochu mě mrzí, že nevznikly další filmy. Určitě bych se na ně podívala. Lepší tři hvězdy.

Jak mi tohle mohlo utéct? Jsem jeden z mála, který viděl všechna Stmívání..a jeden z milionu, který má tu ságu "celkem" rád. Není to prostě takový odpad, jak se z něj dělá. Pád je naproti tomu ale něco neuvěřitelnýho. Tenhle film nemá DOSLOVA!...vůbec nic. Nevím jak je na tom knižní předloha, ale Stmívání proti tomuhle vypadá jako totální masterpiece. Těch 85 minut pocitově trvalo 160. Neuvěřitelně špatné teen fantasy. Vůbec se nedivím, že nikdy nevznikl druhý díl, i když první prakticky nemá konec a je to doslova rozpůlený příběh.

Vzhledem k tomu, že evropská kultura vyrostla  z řecko-židovsko-křesťanských kořenů, máme všichni příslušné mýty víceméně zažité a v kultuře se bez těchto motivů neobejdeme. Téma však nesmí být tak neohrabaně zpracované jako v tomto filmu. V mém nevědomí vyvádí tento substrát občas psí kusy, viz záznam následujícího snu. - - - Sen o Kristově stopě (v noci z 6. na 7. září 2017) - - -     Právě jsem přiletěl na dovolenou do Izraele. Vyjdu z letiště a na ulici zjistím, že na polobotky, v nichž jsem přicestoval, je tam moc horko. Vyndám ze zavazadla letní sandály a začnu se na ulici přezouvat. Z poblíž stojící skupinky ortodoxních židů vystartuje jeden muž a se slovy „Slicha, adoni,“ mě chytí za kotník. Vsune mi pod nohu kus papíru a obkreslí obrys mého chodidla, jako kdyby se mi chystal zhotovit ortopedickou vložku. Muž jednou rukou ukazuje papír ostatním a druhou mě stále drží za nohu, abych se nemohl vzdálit. Neprotestuji, protože předpokládám, že jde o součást nějakého místního folklóru.      Mezi muži se rozproudí vášnivá debata. Bohužel mluví příliš rychle, takže nedokážu zachytit, o čem je řeč. Několikrát zaslechnu slovo „nocri“, tak na ně houknu, že nejsem křesťan, ale nikdo tomu nevěnuje pozornost. Vzpomenu si, že v lidové magii se kdysi čarovalo s tzv. Kristovou délkou. Že by tady existovalo něco obdobného, třeba Kristova stopa? Když vedli Ježíše na Golgotu, mohl někdo z jeho sekty obkreslit obrys stopy budoucího popravence a nákres potom mohl skončit v rabínských archivech. Rád bych upozornil na to, že mám příčně ploché nohy, což Kristus coby dokonalý člověk rozhodně mít nemohl, ale nejsem schopen sesumírovat potřebnou větu v hebrejštině.      Naštěstí zahlédnu Michala. Že by už emigroval do Izraele v obavě z islamizace Evropy, jak o tom onehdy mluvil? Zavolám na něj. Michal mi vysvětlí, že věc se má jinak. Kabalisté prokázali, že v současnosti žije inkarnovaný prorok Eliáš. Má být vtělený do nějakého evropského góje, který přicestuje do Izraele. Vyhledáním Eliáše byl pověřen jeden jasnovidec, což je onen muž, který mě právě drží za nohu. Stopa má určitým způsobem prokázat Eliášovu pravost a diskuse o tom právě probíhá.      Ptám se, co se mnou bude, když budu uznán za inkarnaci Eliáše. „No,“ říká se Michal, „potom tě ožení s jednou ze čtyř pečlivě vybraných izraelských dívek a budeš nám muset zplodit mesiáše.“ Koukám, že opodál skutečně čekají čtyři děvčata. Jedna z nich je tak ošklivá, až se leknu, ale ze tří ostatních by se určitě dalo vybrat.      Disputace se chýlí ke konci. „Vypadá to, že v nejbližší době budeš mít příležitost osvěžit si ivrit,“ směje se Michal.

Když přihlédnu k cílovému publiku a zřejmé stylizaci, tedy kopírování, vlastně by vše fungovalo, protože náměť je celkem nosný, levná výprava v zásadě příběhu prospívá a herecká naivita ladí s celkovým určením. Navíc stopáž je milosrdná, takže se nestihne zamýšlet nad tím, proč že tisíce let staří andělé chodí do školy a nechávají se peskovat učitelstvem. Jenže závěr přichází se směšně digitální bitkou, v níž o nic nejde, a s velkorysým mrknutím k dalšímu pokračovní, na nějž zřejmě nikdy nedojde. A takové finále nutně sráží hodnocení o velký díl níže. Mohu jen snít, co by s ústřední myšlenkou udělal třeba takový lord Byron...

Andělé bojují proti andělům.1)  Oddechové téma by nevadilo. Vadí mi rozvláčnost snímku a nudu, kterou jsem při sledování zažíval a to navzdory pěkným klukům._____ 2)  Vlastně ti kluci to z mého pohledu zachránili. Je tu 23letý Leo Suter (Trevor), 23letý velmi přitažlivý Harrison Gilbertson (Cam v černé kožené bundě), 26letý Jeremy Irvine (blonďák Daniel), 27letý Malachi Kirby (Roland, černoch s dredy) a třeba Chris Ashby nezjištěného věku (student Todd, co zemřel)._____ 3)  Dílo je typický produkt zaoceánského kulturního vývozu. Rozhodující tvůrčí a herecké posty zaujímají Američané a téměř všechny ostatní práce spadly na Maďary. Natáčelo se ve  filmových studiích Origo v Budapešti, na hradě Schossberger v Tuře (Akademie) a Wenckhemu v Szabadkígyósu._____ 4)  Předlohu k filmu jsem nečetl a jak to tak vidím, určitě ani číst nebudu. Ale to důležité si pamatuji:Bez křtu umřeš navždy.