Srdce v Atlantidě (2001)

Příběh o dětství a první lásce malého kluka, který se potká s tajemným mužem, je natočen podle knihy Stephena Kinga. Přestože se na film moc hezky kouká, děj patří mezi ty natahované, jako bychom sledovali jeden díl ze seriálu Krajní meze na ploše 90 minut. DVD: V bonusech najdeme filmografie, komentář režiséra, rozhovor s Anthony Hopkinsem, fotogalerie a trailer.

Výjimečný film, který je především o emocích a nasávání atmosféry. Před očima se nám otvírá svět malého Bobbyho, který žije pouze se svou matkou a většinu času tráví venku se svými dvěma přáteli – Sullym a Carol. Vztah se sebestřednou matkou, která škudlí peníze především pro sebe, sice není úplně růžový, ale přesto Bobby zažívá poklidné a vcelku obyčejné dětství… dokud však do jeho života nevstoupí záhadný, avšak laskavý Ted Brautigan. Sledujeme, jak se mezi Bobbym a tímto novým sousedem utváří přátelské, téměř otcovské pouto. Teda však obestírá tajemství a očividně před něčím utíká… Na to, že je film podle předlohy Stephena Kinga, není vůbec hororový a i mysteriózní prvky jsou velmi mírné. V podstatě jde o film zasazený do reality, o film ze života, který stojí především na vztazích postav. Zajímavě vykreslený je nejenom vztah Bobbyho s Tedem, ale i jeho vztah s kamarádkou Carol, či s matkou Liz. Film navíc vyniká jak výborným scénářem a režií, tak úžasným hereckým výkonem dvou hlavních protagonistů – Anthonyho Hopkinse a Antona Yelchina. Antona Yelchina jsem viděla v několika dospělých rolích, ale netušila jsem, že už jako malý byl tak talentovaným a přirozeným hercem. Rozhodně je velká škoda, že ho potkala ona fatální nehoda… V každém případě, herecké výkony těchto dvou herců mají z velké části na svědomí silný dojem, který film zanechal. Nejde o typ filmu pro každého, ale za mě jde o jednu ze zapadlých filmových perel.~(4,3★)~

Epizoda z období vyrůstaní trojice dětí a tajemný stařík Ted jako nájemník v podkroví, máma šidící synka v krasotouze, .... každé dětství na které se sentimentálně vzpomíná bylo prodchnuto kouzlem a nespravedlivým zlem, zde zosobněné FBI (nízkými chlapy). Celkově - nic moc a tu trochu zachraňují super herecké výkony.

Scénář byl zajímavě zpracován na základě románu literárního autora Stephena Kinga, což znamená, že bude mnohý od toho očekávat další hororově laděný příběh. Dojde však ke zklamání. V tomto je snímek tentokrát dosti nevýrazný. Ono to bude tím, že se spíše jedná o charakterovou dramatizaci přátelského vztahu mezi starším cizincem a chlapcem. Mnohé dovysvětlující skutky v pozadí vyobrazuje hojně, v tomto smyslu, používaná retrospektiva a hodně se také ve vytváření iluzí a záhad ponechává na fantazii diváka. A tak není od věci účelové použití různých životních mouder. „Když jsme mladí, zažíváme chvíle takového štěstí, že si až myslíme, že žijeme na nějakém magickém místě, jakým musela být Atlantida. Potom vyrosteme a naše srdce se rozlomí na dvě části.“ Někdo v tom vidí banální hlubinu, někdo něco tajemně skrytého. Snímek hodně doufá v diváckou představivost, a to nejvíce na samém konci. Podání cizince Anthonym Hopkinsem je nakonec v jistém smyslu strašidelné a ambivalentní na to, aby bylo možné vyvodit něco, co se vyvíjí nebo je ve skutečnosti nepoznané. Opravdu se nepoznáváme jako skuteční lidé nebo jsme pouze vedeni k tomu, čím bychom mohli být? Tady je ve sledu událostí potřeba pozorně poslouchat každé vyřčené slovo a popřemýšlet nad tím. Snímek ale své nedostatky samozřejmě má. Hodně to inklinuje v nerozhodnosti, má-li se to přiklánět k dramatizaci nebo k poetice. Obojí jakoby zůstalo někde na půli cesty. Každopádně to alespoň náznak nějaké celistvosti v jádru věci má. Jen si to nepozorností nenechat uniknout.

Pamatuju si, jak jsem v 15 letech četl Srdce v Atlantidě a jak zvláštní pocity mnou proplouvaly. Byla to asi moje první nehororová knížka od Kinga. Možná proto jsem se u toho cítil tak "zvláštně", jaký to byl pro mě nezvyk. Ale jde hlavně o ten příběh, který jsem v 15 nedokázal tolik vnímat a vžít se do něj. JenomKingdokáže tak krásně přenést zasazení doby do svých knih a také tak čistě a detailně vykreslit jednotlivé postavy. Čím jsem starší, tím spíš ve mně ten příběh zraje jako víno. A retrospektivně se dojímám při pomyšlení na ten příběh a jednotlivé pasáže. Musím si to brzy zopakovat plnými doušky. A tento film, byl pro mě příjemnou předehrou před čtením originálu.