Otec (2020)

Pamatujete, jak vám před časem kamarád vyprávěl, že jeho matka měla alzheimera a že si s ní dost užili? A vy jste na to řekli, že si to teda umíte představit? Tento film vám připomene, že ani moc ne. Že si nikdo neumí představit, co nemoc s člověkem udělá a jak dlouho to může trvat. Vynikající komorní etuda je na první pohed divadelní hrou, ale tentokrát to velmi překvapivě nevadí.

Tento film pro mě není úplně tím, co bych si vybral, a má pro mě dvě stránky. Ta první, která mi příliš nevyhovovala: většinu času jsem se cítil unavený a nudil se. Po té lepší stránce, že Otec nabízí opravdu fantastický herecký výkon Anthonyho Hopkinse. Jeho ztvárnění postavy trpící ztrátou paměti je fascinující a film skvěle zachycuje tuto psychickou cestu. I když pro mě film nebyl úplně pohlcující, jeho emotivní a kvalitní herecký výkon Hopkinse rozhodně stojí za to.

Další snímek na doporučení FeriusParfax a ještě větší trefa než včera. Jsou dvě životní situace, z nichž jsem měl vždycky strach. Tou první byla obava z toho, že by se ze mě stal ležák, který by se o sebe nebyl schopen postarat; této kulce jsem se kombinací maximální snahy a pořádné dávky štěstí úspěšně vyhnul. Tou druhou je ztráta nebo vážné omezení mentálních schopností; pokud se mě to štěstí z minula bude ještě držet, už se takové mentální degradace nedožiju. Držím si palec. Tvůrci vystavěli děj svého filmu takovým způsobem, že jsem se dokázal vžít do vnímání člověka, s nímž si jeho vlastní mozek ošklivě zahrává, tu a tam mu schovává věci a jen tak ze škodolibé radosti mu občas vymaže z paměti nejen události ale i lidi, případně mu do hlavy umístí scénář dějů, k nimž vlastně nikdy nedošlo. Fuj, byl to skvěle natočený snímek, ale místy mě z něj mrazilo mnohem víc než u kvalitního hororu. Minimum herců, které se tu vyskytovalo, podalo skvělé výkony. A sir Anthony Hopkins je hrdě vedl. / Poučení: Někdy se holt člověk svého kuřete nedočká.

Filmy s tématikou Alzheimerovy choroby a dalších druhů demence to rozhodně nemají jednoduché. Ono to totiž natočit tak, aby to nespadávalo do vod citového vydírání, je fakticky složité. Ale Florian Zeller to dokázal ukočírovat dosti obstojně. V centru záře reflektorů stojí Anthony Hopkins a jeho dokonalý herecký výkon. Sledovat jeho talent na plátně, to se nikdy neokouká. Ale i ostatní ansámbl mu zdatně sekunduje, zejména Olivia Colman v roli životem zdeptané dcery jedním slovem výtečná. Závěr se svým zvratem překvapil. Jasně, stále se jedná o drama o jednom starším pánovi, kterému začíná vypovídat jeho mozek. Ale i tak to dokáže zaujmout. Za mě dávám 7/10

Dráma, ktorá spracúva tému choroby. Otec (Anthony Hopkins) má svoje prežívanie, príbuzní tiež. Režisér zručne spája dve roviny, vnímanie (ne)reality z pohľadu otca a riešenie situácie z pohľadu dcéry. Komorná snímkaThe Fathernie je veselá. Pri jej sledovaní som zažívala chaos i zmätok. Dokázala som sa vcítiť do jednotlivých postáv (otca, dcéry, zaťa, ošetrovateľky) a v tom je aj majstrovstvo tohto filmu. Vnímam potrebu takýchto filmov, lebo dokážu zlepšiť našu empatiu voči chorým aj ich príbuzným. Práve pri takýchto snímkach si uvedomujem, že kinematografia má svoje poslanie.