Osudově blízko (2024)

Japonci ma už viackrát presvedčili, že filmy s takouto témou vedia točiť úžasne, rovnako ako Kórejci a nesklamali ani teraz. Veľmi milý, príjemný film o mladej dvojici, ktorá nikdy tomu druhému nepovie, čo k nemu cíti, ale je vám to od začiatku jasné (a im asi tiež) a je jasné aj ako to skončí, no aj napriek tomu som celú druhú polovicu filmu bulil a nedalo sa to zastaviť. Nie každý film o umieraní ma takto dostane, musí byť naozaj dobre natočený a použiť tie správne páky v ten správny moment. Tu sa to podarilo na 100%, niet tomu čo vytknúť. Ešte k tomu tá japonská naturela, ktorá ma hrozne baví, tam sú úplne iní tínedžeri ako u nás. Jedným slovom Nádhera.

"Atakchlapec,ktorýsabálsmrti,stretoldievča,čosajejnemohlodočkať."Nesmierne dojímavá romantická dráma, pri ktorej citlivým romantickým dušiam hrozia slzné záplavy. Smrteľne vážna téma umierania mladých ľudí by mohla priam zvádzať k lacnému dolovaniu emócií, avšak v tomto prípade sa tvorcom podarilo dosiahnuť, že všetky tie hojné emócie vyznievajú čisto a úprimne. A oceňujem aj to, že aj napriek tomu tragickému motívu vložili tvorcovia do snímky silne pozitívneho ducha. Áno, je to síce do istej miery naivné, štylizované do akéhosi idealistického optimizmu, pri tej záplave všadeprítomného negativizmu je však veľkou úľavou vidieť občas aj niečo takéto. Poriadne presvietený obraz ladený do pastelových farieb (vyvolávajúci miestami dojem kresby) ešte pridáva príbehu na rozprávkovosti. Dvojica 17-ročných hlavných hrdinov Akito Hajasaka (Ren Nagase) a Haruna Sakurai (Nacuki Deguči) pôsobí neskutočne sympaticky, takže divák nemá vôbec žiaden problém sa s nimi stotožniť. A veľmi sympatické sú i ďalšie postavy, najmä Harunina krásna priateľka Ajaka Miura (Majú Jokota), hoci na začiatku sa tak príliš nejavila. Do celkovej nálady výborne zapadá i príjemná melancholická hudba (Seidži Kameda)."Akovrchnásestrabysomchcela,abysahneďvrátila.Ale...akojejmama...tentokrátprivriemoko.".

Netflix přišel s jedním ze svých nejkrásnějších a nejemotivnějších filmů vůbec. Láska, emoce, slzy a smrt. Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy u filmu slzela téměř 3/4 jeho času. Pokud Japonsko opravdu něco ovládá, je to vkládat do příběhu srdce natolik, že v něm i divák ztrácí svou duši. Jak už to u těchto dramat bývá, dějová linie je dost přímočará, slet událostí klasicky melancholický, chlapec a dívka se poznají, zamilují se do sebe, ale trpí neléčitelnou nemocí. Do konce života jim zbývá limitovaný čas. A tak se poznávají, seznamují, sdílí svůj společný zájem, své radosti i strasti v posledních okamžicích svých životů v největší míře jakou jim zdravotní stav umožňuje, což je vždy emotivní po jakékoliv stránce, když pomyslíme na příběh v podkladu. Je velký rozdíl se rozloučit na dobu omezenou a rozloučit se navždy, už tu osobu totiž nikdy neuvidíme. Se smrtí se v životě několikrát potkáme, dokud si pro nás nepřijde s rozevřenou náručí nakonec osobně. Bere nám během života ty, kteří jsou nám nejblíž - rodinu, přátelé, ty, které milujeme. Vážeme si těžce k srdci poslední slova, která od nich v jejich posledních chvílích uslyšíme, uvíznou nám v našich myslích, jako kdybychom si je navždy chtěli uchovat. Někde hluboko uvnitř nás ale stále dřímá naděje, že se s nimi jednoho dne znovu setkáme na druhém břehu, a to je to, co nám dává ještě jeden impuls do života. To je ten důvod, proč tyto snímky vždy vedou k vodopádu slz, protože takový je život, protože taková je smrt. Je to realita, kterou čelíme během celého trvání našeho bytí, a budeme jí čelit úplně všichni.

Sentimentálna romantická dráma na japonský spôsob. Musím uznať, že po emočnej stránke to bolo skutočne precízne a na moje prekvapenie tomu nedominoval žiadny pátos alebo teátro. Akito sa na môj vkus správal až príliš odovzdane, ale bez toho by to asi nebolo ono. Precítený príbeh o Láske dvoch umierajúcich mladých ľudí, kde bolo množstvo symboliky a citlivo vykreslených momentov. Taká komornejšia verziaThe Fault in Our Stars. Kvalitné 4*

Melancholický film o umieraní."A tak chlapec, ktorý sa bál smrti, stretol dievča, ktoré sa jej nevedelo dočkať."Ona je zmierená so smrťou, on ešte nie. Väčšina scén je teda v nemocničnom prostredí, čím sa navodí aj problém sociálnej izolácie chorých. Ale hlavná hrdinka určite nepôsobí porazenecky, lebo svoj únik si našla v kreslení. Akitovi rodičia mi prišli fajn, zvládali to dobre. Celý film má pomalšie tempo, treba s tým počítať a rátať treba aj s dlhšou stopážou. Dojímavý film plný smutnoúsmevných emócií:"Keď raz umriem, mohol by si ma zobudiť bozkom?"