Nacu e no tobira: Kimi no miru mirai e (2021)

Romanticky laděná sci-fi o záchraně milované osoby, která pracuje s prvkem času identicky jakoNolanůvInterstellar. Pokud máte chuť na skromnější asijsou variaci tohoto majstrštyku, pak jeThe Door Into Summertou pravou volbou pro Vás. Poněvadž nejsem zastáncem této práce s časem ani u Interstellaru, tak dávám tři hvězdy. 🙂 (18.07.2024)

Asi bych měla hned na začátku zmínit, že knihu jsem poprvé četla dva dny před kouknutím na adaptaci. Protože už podle traileru bylo jasné, že to bude hodně jiné, takže na tom vlastně vůbec nezáleží. A musím říct to hlavní: Dveře do léta je skvělý příklad toho, jak v současnosti pracovat s adaptacema starších děl tak, aby byl spokojený každý. Film se totiž drží základních věcí, ale je tady ten problém, který vzniká právě kvůli jinému formátu. Musíte změnit vyprávěcí pustup a rozjet smyčku podstatně dřív. A postupně do ní přidávat informace a doplňovat je. Takže i kdyby jste knihu nečetli, ale není zároveň to váš první film o cestování v čase, tak jediný překvapený člověk v místnosti v moment "osvícení" bude Riko. A už dopředu vám všechno dojde. Ale stěžovat si na to je jako stěžovat si, že umřela ta, co šla sama do lesa, přestože jí všichni říkali, ať tam nechodí. Prostě to patří k žánru. A jde jenom o to, jak moc fajnově bude celý ten zbytek vypadat. Takže jo, ve výsledku je to vlastně taková klasika ohledně cestování v čase. A pokud to má někdo rád, není důvod si to pořádně neužít. Film má skvělou atmosféru, je to dobře natočené, všechno hezky odsýpá a vážně tam není čas na moment, kdy by to začalo nudit. Navíc Kento Jamazaki je prostě sympaťák. Tak snad konečně padne i Kingdom. Slibuju si to už nezdravě dlouho...

Za mě zklamání, které je pravděpodobně silně subjektivní. Ale protože R.A.Heinlein je jeden z mých nejoblíbenějších autorů a četl jsem od něj v podstatě naprosto všechno a Dveře do léta jsou jednou z mých nejoblíbenějších knih vůbec, tak je to asi pochopitelné. Zasazení do asijských reálií mi nevadilo, ale prostě hlavní hrdina je dost mladší, než bych si představoval. Vypadá jako student, ne jako úspěšný inženýr, ale spíš roztržitý nepraktický geek. Robot Pete byl zbytečně navíc, celé hrátky s časem jsou zkráceny a zjednodušení zápletky je podle mě prostě moc velké. Bere si to jen hrubý základ, který celkem příjemně a romanticky, to zase neříkám že ne, podává i lidem předlohou nepolíbeným. Sice se asi musí ocenit, že vůbec adaptace téhle skvělé knížky vznikla, ale já bych to chtěl příště jinak a lépe. Prosím prosím.

Milá romantika v pěkném sci-fi hávu. Je mi jedno, že tam ten pokrok není domrtě vysvětlovaný. Prostě takhle se to jmenuje, takhle to funguje, ale proč to tak funguje... je mi to jedno, navíc by to v příběhu jen překáželo. Sedlo mi to. Příjemně mi to utíkalo, hlavní hrdina mi byl sympatický a to nejen tím, že to byl chovatel kočky. Jde vidět, se Kento pomalu herecky posouvá, nestagnuje, snaží se. I jeho robotický kámoš v podání Fudžiki Naohita byl sympatický, fajn a dobře zahraný. Celkově mi to přišlo jako odpočinkový film, není to žádné velké drámo a to se mi na tom líbilo. Nechtěla jsem se napínat jako struna, chtěla jsem si u sledování odpočinout a to film splňuje. Bylo to fakt příjemné podívání.

Knihu jsem četl dávno, takže si ji pamatuji jen matně, nicméně základní kostra děje mi přišla věrná, včetně té romanticko-sentimentální nálady. V rámci časovek mi to přišlo rozhodně lepší nežtoto.