Kimi no me ga toikakete iru (2020)

Po tureckej a kórejskej verzii, prišla na rad aj táto japonská. K príbehu sa už vyjadrovať nejdem ten je rovnaký v každom spracovaní. Toto podanie je najromantickejšie a s najväčším počtom vtipných scén. A hoci aj dramatické situácie sú tu také nejaké obrúsené, tie 4* musím dať už kvôli príbehu a hlavným predstaviteľom.

Za všetko sa musí platiť. Nič nie je zdarma. Každá chyba si nájde svoju pomstu. A to som si chcela pozrieť nejakú krásnu zamilovanú drámu. Nie nervy rozrušujúcu baladu. Tieto dojmy z filmu však prevážili . To je jedno ako to konči ale VŽDY : Prečo je mi zo všetkých japonských filmov tak smutne ?

Upřímně jsem to po 40 minutách vzdal. Korejský originál jsem viděl 2x a tohle je opravdu kopie skoro do puntíku. Ústřední dvojka se hercům z originálu vyrovnat nemůže, zejména ta holka na půvab a charisma Han Hyo-joo vážně nemá. Špatný film to určitě není, ale kdo viděl originál, měl by se mu vyhnout obloukem, absolutně nic nového zde neobjeví.(08.02.2026)

Podle komentářů je tedy japonská verze skoro stejná jako ta původní korejská. A úplně stejně jako v případě Hard Days budu za kulturního barbara a napíšu to upřímně: "Víte vy co? Já tu původní verzi ani vidět nepotřebuju." Protože tohle bylo opravdu neskutečně milý, vřelý, dojemný, zároveň upřímný, opravdový. A prostě se mi to líbilo tak moc, že víc jako důkaz nepotřebuju a tahle verze mi stačí. Jenom je asi možná škoda, že jsem sledování odkládala až moc dlouho, protože jsem mezitím stihla vidět Silent Love. Film, který na mě působil dost podobně, celkovým vyzněním se mi to k tomu přiblížilo, oba snímky mají podobné vztyčné body, ale zároveň naštěstí jsou o dost jiné. A Your Eyes Tell je opravdu hezký film. Předvídatelný (i bez znalosti originálu) ohledně děje, ale ve výsledku vám to je buď jedno, protože máte podobné filmy rádi. Nebo vás to asi bude štvát, ale tak ... to není můj problém. Já opět odešla spokojená po shlédnutí fajnového filmu, který byl přesně podle mého gusta :)(12.12.2024)

Vyprávění z minulosti tu dostane poměrně nečekaný rozměr. Stačí se druhému s něčím svěřit, ale on vám toho moc neřekne. Rozdílnost jejich charakterů je značná. Jde o to, že se každý z nich chová oprávněně tak, jak má. Vystihuje to je samé, jací jsou, co mají za sebou. A nezůstane jen u slov, čelení vzpomínkám a odrážení jich. Kapot slz neutiší. Neobvyklost jejich soužití spočívá dále i v tom, že on vidět může, ona nikoliv. Občas utrousí nějakou lež, byť je stav věci naopak. Nevidomost má svá úskalí. Jako ostatně cokoli, co člověka nějakým způsobem ochromí či poznamená. A na tom všem snímek stojí. Čímž je o zábavu postaráno, dokud to celé neskončí. Příliš se v něm nemluví, podstatný je pohled na tvář. I když mají diametrální odlišnost vůči sobě, stanou se pro sebe nepostradatelnými. Moc se mi líbila ta rozmanitost její mimiky, kterou dávala najevo svou vlídnou a milou povahu. Ne vždy se jí ale takový postup vyplatil. Naštěstí měla jeho, v tu správnou chvíli po ruce, bylo-li něco nutné učinit. Z filmu čiší ta správná atmosféra, nápomocná k pohlcujícímu stylu vyprávění. Mně moc nevadí v Asii časté zpracování mnohých děl, získávajících si velkou popularitu napříč různými kouty, aby postupně hýřila až kultovním statusem. Nevyhnulo se to tak i korejskému Allways, následovaného japonským Your Eyes Tell. Jak už zmiňují jiní uživatelé, lpí to na doslovném zachování původních scén. Liší se proto snad jen délka stopáže. Originál mám mezi oblíbenými, jeho připomenutí proběhlo skrze tu novější verzi. Velmi mě zaujala i ta, pochopitelně. Noví herečtí představitelé tudíž válí i v ní.(03.01.2022)