Ostrov (2011)

Všechno, co se odehrávalo na ostrově mě dost bavilo, asi kvůli té všudypřítomné zneklidňující atmosféře. Pořád jsem byla v napjatém očekávání nějakého dramatického rozuzlení. Ale ouha, ono nepřišlo! Co se dělo po odjezdu Daneela z ostrova byla jedna velká úleťárna, kterou tak trochu ještě na ostrově předznamenal chlámající se poskytovatel ubytování při noční sklizni rajčat. Ten svůj šílený řehot dávkoval s železnou pravidelností po každém moudru, jež z úst vypustil, takže jsem se ke konci „dobře míněných rad” už chechtala s ním. Mám neodbytný pocit, jako bych viděla dva filmy v jednom balení a nejsem si jistá, jestli z toho mám být nadšená nebo naopak zklamaná. Každopádně jde o zajímavý počin, který stojí za zhlédnutí.

Stopy vedou samozřejmě od Laetitie, která se ve filmu sprchuje, plave, ale hlavně nechápe, co ten její pošuk vyvádí. Začátek na ostrově je fajn, ale pak ty schízy začnou dost nudit. Když už čekáte, že se zase oba dva setkají, dostanou tvůrci nápad (a vy naopak přestanete mít ánung, jestli to Daneel udělal schválně, aby se vyhnul zodpovědnosti) a najednou jste ve Vile. Ten konec takový trochu hůře pochopitelný. I moře v Bulharsku může být fajn.

V každém z nás žije více osobností. V někom dvě, v někom i šedesát. Je umění každou z nich znát a porozumět jí. A ještě těžší to má naše okolí, naši blízcí - v tomto případě přítelkyně hlavního hrdiny. Příběh rozvíjí velmi zajímavé téma, vpřed ho posouvá spleť symbolů a je potřeba být v pozoru, aby divákovi nic neuteklo. Bohužel snímku schází to hlavní, co od tohoto typu filmu očekávám - atmosféra.

Můj první bulharský film, ale zas s takovou kočkou u moře, kdo by to nezkusil....pěkná lehce mysteriozní atmosféra, dovolená u moře, konec s big brotherem už nebrat.

ten porod pětilitrový flašky rajčatovýho protlaku musel fakt bolet a vypařit se z velkýho bratra to by nedokázal ani koprfild scénárista musel být totálně v rauši a herci dostali nálož