Osmnáctiletá (1939)

Nejen, ze je v tomhle filmu snad vsechno, ale zaroven je tam dost zajimaveho a na svou dobu neobvykleho - zensky ptatelsky kolektiv v praci, uveritelne vlezly sef, zeny delaji veci pro svou zabavu (!), zeny pracuji na plny vykon at uz v tovarne nebo u soudu a to bez spolecenskeho odsudku, ze jsou nejakym zpusobem kvuli tomu nedostatecne (!), manipulativni slizoun naplanuje svedeni a opusteni a pak se jeste bohate ozeni, sourozenci drzi pri sobe a navzajem si pomahaji, nechtene tehotenstvi je brano vcelku pragmaticky a nakonec i cele vyusteni probehne bez vetsich dramat a v civilnim duchu. A to vsechno za hodinu. Jedine, co chybi do plneho poctu bodu je to, ze by (v tomto poradi) dala postava Vitove, Kabatove a Nezvala do zubu postave Bohace...

Skvělý dramatický příběh, který ovšem ztroskotává na splašenosti celého scénáře. Chvílemi až naivně rychlé obměny situací a celého děje, mi vnukli dilema o ještě nižším hodnocení. Ovšem shovívavost nakonec zvítězila a i přes tento na filmu hodně viditelný fakt, jde celkem o zdařilý počin uznávaného režiséra.

Film s naprosto prehnanym scenarem, se spoustou nahodnych setkani, zvlastnich az podezrelych situaci. I tak jde ale o celkem zajimavy film s tematem, ktery u nas pred valkou nebyl obvykly ( i kdyz soud probehl velmi rychle ). Herecke vykony se mi libily, za nejvetsi plus ale povazuji vybornou hudbu. Slabsi ctyri hvezdicky.

Svedená a opuštěná. Nic nového? Kdeže. Zpověď nešťastné dívky, kterou společnost odsoudila za její lehkomyslnost, není žádnou procházkou růžovým sadem, jak to v podobných případech bývá, ale tvrdou realistickou studií, jakýmsi mementem, jež varuje, jak snadné je zničit (si) život. Vyvrcholením tohoto naléhavého případu je jeho překvapivá pointa, v tomto žánru bezesporu méně obvyklá. Velkou zásluhu na tom, že film je precizně nasnímán, má především špičkový kameraman Jan Stallich, který se soustředil nejen na mimořádně fotogenickou tvář Hany Vítové, ale skvělým způsobem využil tmy, šera a slunečních paprsků, dopadajících na zdi vězeňské cely. Obě herečky, Hana Vítová a Zita Kabátová, interpretují své postavy civilně a velmi úsporně, o to víc pak vyniká příležitost nahlédnout až do hrdinčina nitra.Osmnáctiletápotvrzuje, že spojí-li se silné téma se skvělým hereckým obsazením a výrazným, byť zdánlivě jednoduchým režijním vedením, vznikne filmové dílo, které obstojí i v současném digitalizovaném světě.

Slzopudna a casto i  mocopudna drama, ja som bol teda aj priputany k tomu hajzlu   30 %