Ornitolog (2016)

Mám vždy obrovskou radost, když narazím na jeden z těch opravdu vzácných filmů, které jsou tak hrozné, že se u nich od začátku do konce skvěle bavím. O tomto filmu jsem nevěděl vůbec nic a vybral ho úplně náhodou, když jsem hledal nějaký portugalský film na dovolené v Portugalsku a zrovna den předtím zahlédl zajímavého ptáka (byla to nezvykle zbarvená kachna). Tento film je také plný ptáků, a to jak těch létajících, tak těch lidských. Dalo by se říci, že se tu režisér a scénárista v jedné osobě hezky rozpiňďouřil. Ale dojde i na kozy. Jak ty zvířecí, tak ty lidské. A na divně vycpaného geparda. Nechci prozrazovat více, protože každý další záběr filmu je tak bizarní a nečekaný, že vyvolává záchvaty smíchu. Studenti teologie si ve filmu nějaký smysl najdou, ale celkový zážitek to může jedině zkazit. Bez patřičných znalostí je to jak sledovat náhodně vybrané skeče Velkovlaku, nebo Monty Pythonova létajícího cirkusu, ale lepší, protože celou dobu nemůžete uvěřit, jak moc se ten film bere vážně.

FERNANDO … JESUSAktualizace legendy o světci formou surrealistického survivalu je zajímavý nápad, v tomto případě pozoruhodně zrealizovaný.O Ornitólogomísí civilní filmařský styl s hutným křesťanským symbolismem a šokuje v tomto kontextu otevřenými homosexuálními motivy. Jestliže dosud poslední počin João Pedro Rodriguese k něčemu zřetelně odkazuje, jde o tvorbu Piera Paola Pasoliniho, jehož podobný mix křesťanské a queer tématiky pokud vím nemá dosud výraznější následovníky.
Hlavní hrdina Fernando prodělává v divočině na severovýchodě Portugalska při španělských hranicích formující reálnou a duchovní pouť. Divák je ponecháván na pochybách o řadě věcí co do časové následnosti i "skutečnosti" událostí. Mladík, který původně zamýšlel pozorovat ptactvo, postupně prodělá několik epizod, které spojují jeho osud a snad i bytost s osobou světce Antonína z Padovy (ztroskotání, pobyt v klášteře, zajetí atd.). Smysl zobrazených eskapád směřuje od popření Boha, přes pokus o boho-vraždu až k přijetí přesahu:Musíš mi věřit, Tomáši. některé věci nemůžeme pochopit.To, co by mohlo skončit v rukách méně obratného tvůrce jako spirituální kýč, ústí v Rodruguesových rukách v jedinečný divácký a i pro bezvěrce v nepopiratelně duchovní zážitek na hranici neokázale extrémní kinematografie.Ano, zítra dostane, co si zaslouží. Vykastrujeme ho, chi chi chi chi.

Tak to je film, který buď okouzlí nebo není pochopen. Ano, film, který má zdání plynoucího děje, ale pak divák s úžasem si říká, co s stalo??? Proč to má najednou nepochopitelný obrat, proč závěr filmu je zcela odlišný, proč tak končí, proč, a zase proč....
Je to film, který - aspoň já jsem musel, vidět ne jednou. Poprvé mne uchvátil záběry přírody, trochu i děsivými scénami v pralese či zvláštně něžným sexem na pláži, při druhém sledování filmu jsem už vnímal i jiné obrazy podobenství a teprve pak mi mnohé tzv. docvaklo.
Dle mého názoru nádherný film.

Mnohem pěkněji než bych toho byl schopen já mé pocity z filmu vyjádřil Idego. Zdá se mi, že cílovou skupinou filmu jsou homosexuální věřící. Proto je zarážející, kolik lidí dalo filmu pět hvězd. Dávám jednu za opeřence (schválně nepoužívám skoro synonymum ptáky), jednu za hororové prvky, které mimochodem nemám rád. Nula hvězd za sice podle zdejšího popisu a komentářů očekávanou ale v reálu nepřítomnou inspiraci k čemukoli pro mne přínosnému. Průměrná známka slabá jedna hvězda.

Podobenství vycházející z Bible a příběhů svatých je proložené působivými obrazy přírody. Cesta přes překážky je zdlouhavá, a tak by ani divák neměl spěchat. Řada symbolů a odkazů může být přehlédnuta, některé vyloženy jinak a jiné osloví diváka okamžitě. Výr, orel, holubice. Co pták, to symbol. A o černé čápy nakonec vůbec nejde. Putování, ohrožení, pochyby, setkání, láska, smrt, cesta, hledání. Ryby. Jelen. Amazonky. Vzpomínka na Ježíše. Nevěřící. Jsou věci, kterým netřeba věřit, stačí je přijmout. Pohanství splývající s křesťanstvím. Příroda.