Ophélia (1963)

Tentoraz iba čiernovlasáOfélia, ma až tak extra neoslovila snáď nielen iba kvôli tomu, že bola ďalšou, prevarenou,"shakespearovskou adaptáciou", ktoré síce príliš často zas nevyhľadávam, skrátka, nie vždy je to môj obľúbený chlebíček, i keď pravdaže jestvuje niekoľko svetlých výnimiek, prečo si ich naopak niekedy veľmo rád doprajem, viď »kurosawovské príspevky« v podobáchKrvavého trónu&Ranu, ktoré som jednoznačne dokázal naplno oceniť...! • Čo sa teda týka ešte tohto konkrétneho prípadu, tak tu mi výslovne asi najviac prekážalo viacero podstatných faktorov:A).V prvom rade bol tento čiernobiely titul Claudea Chabrola, doslova neuveriteľne „napáchnutý” nekonečnou melanchóliou, ďalej neustále pretrvávajúcim smútkom, a to ani nehovoriac o svojej celkovej ponurosti, na čom bola v podstate postavená celá táto skľučujúca atmosféra, aj keď mi to miestami v ostatných variáciách zase vonkoncom toľko neprekážalo, že z filmových titulov koľkokrát sálali naprosto „depresívne nálady”, tak práve tu to bolo skôr na škodu veci, ako povedzme k hlavnému úžitku.B).Chabrolaasi až natoľko ovládla ústredná postava - akéhosi neznesiteľnechabéhotragédaYvanaLesurfa /princaHamletav podaní nesympatického, protivného predstaviteľa Andrého Jocelyna, že ho jednoducho, to jest po scenáristickej stránke, maximálne zdeptal, vrátane i nasledujúcich, kľúčových postáv, ktoré sa asi cítili navlas rovnako? •C).Bohužiaľ, iba v samotnomAndréovinemusí spočívať hlavný „kameň úrazu”, keďže sa jednalo o známu adaptáciu divadelnej hryHAMLETod„Viliema Šejkspíra”, z ktorej mimochodom režisér čerpal naozaj len voľne, t. j. kompletne ju obrátil naruby, z čoho sa znovu vynáral nasledovný problém, čo recenzentovi začínalo liezť trochu na nervy.(28.07.2023)

FilmOphéliaje Shakespearův Hamlet na Chabrolův způsob. Existenciální rozervanost nitra podléhá subjektivnímu pocitu ublížení, estetika poezie Nové vlny udává řád pohybu i slovům v obrazových kompozicích Jeana Rabiera, antická tragédie má choreograficky veršovaný rytmus a pečlivě stylizovaný černý humor přizpůsobení se moderní době, vztahům, náladám i sarkastickému sdělení. Hamlet se v rukách Clauda Chabrola stal rozkošnou hříčkou a esteticky vytříbenou zlomyslností k buržoazní třídě. Poezie provokuje a černým humorem triumfuje. Chabrolovým Hamletem je tak Yvan Lesurf (pozoruhodný André Jocelyn), dědic průmyslového impéria, jehož rozhýčkaná přecitlivělost se v táhlé nedůvěřivosti a zajíkání smutkem stává nedůtklivou paranoií a hamletovsky utkvělou představou. Navíc Chabrol využívá prostor k představení režisérského evangelia Nové vlny. Jedinečně stylizovaný černý humor! Chabrolovým Claudiem je Adrien Lesurf (dobrý Claude Cerval), Yvanův strýc, nový manžel Yvanovy matky a současná hlava rodinného podniku v ostrém strachu ze sociálních nepokojů. Sarkasmus si vychutnal to vyústění celé pointy. Chabrolovou Ofélií je Lucie Lagrange (zajímavá Juliette Mayniel), zdravá dívka a Yvanova kamarádka již od dětských let. Mládí je přitahováno vzájemnou náklonností, ale ta tragická melancholie pocitu ublížení je zdrojem pochybností. Chabrolovou Gertrudou je Claudia Lesurf (příjemná Alida Valli), Yvanova matinka, znepokojená synovou zlobou i vlastní neschopností bezprostředního přístupu. Chabrolovým Poloniem je André Lagrange (zajímavý Robert Burnier), Adrienův správce a Luciin otec. Jeho jedinou motivací je snad až nezdravá snaha o dokonalé uchování panenského stavu jeho jediné dcery. Z dalších rolí: Marcellem je zde zkušený šéf Adrienovy ozbrojené ochranky Sparkos (Jean-Louis Maury), pro Yvanův groteskní film využitý veselý hrobník (Sacha Briquet), Horaciem je jediný Yvanův kamarád François (Serge Bento), bezelstně naivní servírka Ginette (Liliane Dreyfus), decentní majordomus rodiny Lesurf, Paul (Pierre Vernier), či rozkazů vojensky poslušný strážný brány (László Szabó).Ophéliaje esteticky jedinečným filmem francouzské Nové vlny, antická tragédie Hamleta má stylizovaný poetický krok a účinné odbory černého humoru podrývají stavovskou autoritu buržoazie. Ojedinělý filmový prožitek!(09.08.2020)

Ophélia je jedním z prvních - z poměrně dlouhé řady - Chabrolových filmů. I když primát mezi nimi má nejspíš "Le beau Serge", i Ofélie je z mnoha pohledů pozoruhodná. A to už otázka, proč si z množství nepřeberných (jak se později ukáže) nápadů, zvolil adaptaci jedné z neproblematičtějších Shakespearových her, by chtěla osvětlit. Co je v ní špatně? Co chtěl napravit nebo alespoň ozřejmit? Přitom bylo ovšem třeba vyhnout se jednoznačným řešením. Přišli bychom o napětí, které je tu uloženo v tápání, komíhání v příklonu tu k Hamletově bláznivosti, tu k spravedlivé nápravě způsobené křivdy. Co je tu tedy nového, "inovativního"? Domnívám se, že je to "spásná láska", která Hamleta vyvede z jeho začarovaného kruhu. Jed tu své dílo ("Nuž tedy, jede, práci dokonej", dle Martina Hilského) nedokoná. Pozn. 1: Ivan Lesurf poučuje své herce, jak mají hrát. Jsou to Chabrolova slova, kterými definuje pojem herectví v Nouvelle Vague. Pozn. 2: Srovnej s Kurosawovými "shakespearovinami", především "Zlí spí dobře".(06.11.2018)

Hamlet v duchu odtažité a chladné nové vlny. Nelíbivé, nepřitažlivé.(max.50%)(21.12.2022)

Adaptacia jednej z najproblematickejsich Sejxpirovych hier, rezisersky chabe, sejxpirovske dialogy ma nebavili nikdy .....hm, keby nebolo isteho Orsona Wellesa tak doteraz neviem kto ten Sejxpir vlastne bol : 40 %(25.08.2020)