Ooru naito rongu (1992)

Čakal som nejaký gore festival a asi okrem dvoch scén, ktoré mali gore efektnosť, žiadnej silnej krvavosti som sa nedočkal. Ale má viacero scén za, ktoré sa nemusí hanbiť, lebo mali veľmi surovú zložku. Len v príbehu som sa strácal, bol robený strašne neprehľadne a bola dosť komplikovaná. Lebo film sa sústreďuje na jednu postavu a v zápätí preskočí na inú a to sa deje v celom filme a chyba je aj v tom, že je dosť rozťahaný a to mi tiež moc nevoňalo. Prvá polovica častá nuda, tá druhá už bola krvavá, efektná, drsná, krutá, surová, presne taká, aký som si predstavoval celí film, nielen jednu jeho časť.

Už sa mi to na disku váľalo dosť dlho a konečne som sa donútil k pozretiu aby som to mohol vymazať. Trojica japonských študentov sa spriatelí keď psychopat na ulici ubodá nožom dievča ( ten záber na prebodnutú ruku to dotiahol až na obal ) a jeden z nich ho zrazí skútrom. Hovorím si že to nezačína zle, ale potom sa rozbehne siahodlhá prcičkovská romantika, ked naši hrdinovia zháňajú baby na svoju vysnívanú párty. Prvý má šťastie a ohúri jednu tým že jej opraví reťaz na bicykli, takže sa potom spolu prechádzajú a tokajú. To bola pre mňa kritická časť pri ktorej som začal zívať. Druhý je na tom horšie, pomoc mu sľúbi učiteľ zvádzania v podobe tučného pandrláka ostrihaného podľa kastrólu, ale ten myslí len na vlastného vtáka a tak je z neho pramálo osohu. No a ten tretí amigo je na tom najhoršie, síce váľa machra, ale ženy sa mu len smejú a jedna ho dokonca pripúta k plotu a kopne do gulí. V tomto bode sa film prehupne z cmukyšuky limonády do pomstiteľského módu, pretože "čírou náhodou" práve vtedy toho prvého zbije banda gaunerov a jeho milú znásilnia a zabijú. A tak traja nasratí mamlasi nabijú brokovnicu a vyrazia do boja. Tvorcovia filmu sa snažia zaujať tým že plovicu filmu sa nič nedeje, aby v druhej "nečakane" vypálili na diváka slušne krvavý masaker ktorý väčšina prítomných neprežije. Niekto ten kontrast ocení a niekto nie, osobne sa radím k tým druhým, aj keď uznávam že v celku to má istú pôsobivosť. Pochválim aj ústredný vybrnkávaný country hudobný motív, ktorý v kombinácii so zábermi na špinavé industriálne kulisy vytvára celkom hustú atmosféru. Kostrbaté herecké výkony dokážem účinne prehliadať, s rozťahanosťou je to horšie ale celkovo pozerateľná vec. V každom prípade ma čakajú ďalšie diely, už sa ich chcem konečne zbaviť.

Musim rict, ze cela serie "Ooru..." je podivana pro otrle, ale i zvedave divaky, a urcite muzete narazit ve svete na mnohem brutalnejsi filmy (nektere nejsem schopen ani ochoten vubec sledovat). Nicmene japonci tomu umeji dat takovou svou specialni "ujetost", takze pocit po tom ma clovek vselijaky. Nekdy podobna dilka pouzivam, abych si odpocinul od romantiky, a vycistil si jednou za rok hlavu. Urcite nepoustet detem pred spanim... :-)

Násilná, smutná a hodně emotivní sonda do současného velkoměsta. Sledujeme trojici mladých klučinů, kteří byli svědky krvavého zločinu, což svede jejich cesty ke společnému přátelství, které je poté dále konfrontováno s krvavou realitou. Je to celé takové hodně drsné podobenství o dnešním šíleném a úchylném světě, kde zločin, násilí, msta a šílenství prostupují každou mysl, každý příbytek a každou ulici. A lidská mysl, zvláště ta teprve dospívající a vyvíjející se je tímto prostředím modelována různými způsoby. Má to celé velice zvláštně chladnou, tichou a divnou atmosféru, něco mezi psychologickým dramatem a exploitation (nebo j-sploitation, jelikož jsme v asii, chcete-li). Že se to vše zvrtne v krveprolití asi divák očekává už z titulu filmu a jeho tvůrce, každopádně mne zde více než v kterém jiném filmu opravdu vyděsil ten kontrast tichého plynutí a toho, že v průběhu filmu se vůbec neobjevili policajti. Nemluvě o závěru. Kdoví co se honí zrovna v hlavě lidem, které zcela běžně minete na ulici...mimořádně sugestivní záležitost. 9/10

Snaha o navození příjemný atmosféry na začátku, kdy se film tak trošku snaží diváka uchlácholit a dostat do situace, kdy neunese rychlou změnu děje na brutálnmí a násilnej rape & revenge ne mě moc nefunguje, já tyhle výkyvy moc nevnímám, ale i tak je ta závěrečná půlhodina, zakončená brokovnicovým vyřízením účtů se všim všudy, skvělá, i když možná trošku zbytečně moc psycho