Oněgin (1999)

Rodinná záležitosťrodiny Fiennes, kde do filmu neangažovali maximálne tak rodinnú slúžku, dopadla tak, ako dopadlo aj dielo. Proste výborné kostýmy, stvárnená doba, Ralph absolútne s oneginovským ksichtom a vlastne aj on sám je taký Onegin, čo rád vyprášil čokoľvek, vrátane letušky v lietadle (ale vraj bol obeť😅). Len ten samotný príbeh mi neučaroval natoľko, lebo tu sa priamnúkala možnosť zvratu, že to tá Taťána všetko len zahrala, aby sa pomstila a v ďalšom pištoľnom súboji by padol niekto iný. Takže na vine je Puškin a nie tenskoro štyridsať percentný.

Knižní předloha je výjimečným psychologickým dílem, kdy Alexandr Puškin dokázal precizně a analyticky definovat charakter "zbytečného člověka", nehledě na fakt, že se mu to podařilo ve veršovaném románu. "Zbytečný člověk" je termín hojně používaný v 19. století, především pak v ruské literatuře (některé prvky této charakteristiky můžeme najít také v Tolstého "Vojna a Mír"). Tento termín popisuje postavu, která je talentovaná, inteligentní a často společensky privilegovaná, ale zároveň pasivní, znuděná životem a neschopná najít smysl či naplnění. To je také hlavní protagonista tohoto snímku Evžen Oněgin. Puškin ve svém díle ovšem podstatně věrněji popisuje společenské problémy vyšší smetánky Oněginovi doby. Jaký je smysl života v prostředí, kde člověk nemá možnost uplatit svůj talent? V dnešní době bychom mohli Oněgina popsat jako neustálého hledače absolutního štěstí, který vyrůstá v hojnosti a bohatství, netrpí nedostatkem a přízně, náklonosti i emocí (ať už předstíraných či skutečných) se mu dostává přehršle. Sám ale není schopen udělat krok vstříc smysluplnému životu, jelikož se v životě o nic snažit nemusel. Je inteligentní, schopný a bystrý, nemá ale možnost růstu. Jeho prostředí po něm nevyžaduje více, než kolik mu samo dává. Evžen, znuděn životem smetánky v aristokratickém Petrohradu se tedy ubírá na venkov, kde doufá, najde zábavu i povyražení. A skutečně, na venkově se setkává s Olgou a její sestrou Taťánou. Olga je atraktivní žena, která má ráda zábavu a mužskou společnost. Je temperamentní a okouzlující, mužské prostředí ji vyhovuje a je v něm velmi obratná. Její povaha ji ovšem nedovoluje více, než emoce, které nesahají příliš do hloubky. Vedle toho je její sestra Taťána samotářská, oduševnělá a přemýšlivá. Raději se ubírá do svého vnitřního světa, který je romantičtější než realita. Po příchodu okouzlujícího Oněgina na venkov, Taťánino srdce okamžitě vzplane láskou. Verše, které pro její postavu Puškin složil jsou do dnešní doby jedny z nejcitovanějších romantických veršů, které lze najít: "pak přijďte ke mně – lásku Vámsvou odevzdám, ať věčný plamennás spálí oba navždycky,ať zkázou láska končí snahy,ať život vezme konce náš."Taťána Evženovi napíše dopis, v němž mu vyjadřuje lásku, zároveň ale ví, že může být odmítnuta. Což také je. Evžen, ač dopis jej nenechá zcela chladným, ji odmítá. Zbytečný člověk, jak jej Puškin charakterizoval, si nemůže dovolit přijmout tak velký závazek, jako je srdce druhé osoby, vždyť on stále hledá to své. Aby pošlapal i to krásné, co mu bylo nabídnuto, začne flirtovat s Olgou, do které je ovšem zamilovaný Evženům nejlepší přítel. Ten jej ve vzteku vyzývá k souboji, při němž ale umírá. Oněgin opouští venkov. Po nějaké době se vrací do Petrohradu, kde se opět setkává s Taťánou. Ze zamilované dívky je společensky úspěšná žena, sebevědomá a uvědomělá nejen svým postavením ale také cestou, kterou musela absolvovat. Žije ve šťastném manželství a je Evženovým pravým opakem. Ten si náhle, po setkání, uvědomuje city, které k ní chová. Taťána ovšem zůstává věrná svému rozhodnutí, Oněgina odmítá a loučí se s ním v míru a přátelství. Oněgin spíše v této části ukazuje svou existenciální krizi, kdy není schopen stát si za svými předchozími rozhodnutími. Taťána vedle toho ukazuje svou velikost a vlastní hodnotu. Zároveň se skálopevně drží vlastního morálního zákonu. Odkrývá plytkost a proměnlivost vlastních emocí. Je sebedestruktivní a destruktivní také vůči svému okolí. Narodil se do něčeho vybudovaného a rozhodl se bortit a ničit, o čemž se domníval, že povede k jeho vysvobození. Ačkoli je Puškin do dnes považován za velmi aktivního spisovatele, který se zabýval různými společenskými otázkami, nacházím v knize paralelu s jeho vlastním životem. Navzdory své vnitřní svobodě žil v době cenzury, což mohlo (A pravděpodobně také vedlo) k frustraci ze společnosti, z její apatie. Oněgin mohl symbolizovat jak pasivitu a apatii (která ve skutečnosti v rukou dřímá nezměrnou sílu, jež by byla schopná rozdrtit společenské standardy), jediné, co ji ovšem baví je plytké hýření bez jakéhokoli cíle. Liv Tyler, jako Taťána, byla výborná. Nejenže se jedná o éterickou a velmi půvabnou herečku, jejíchž fyzický vzhled velmi napomáhá tomu, abychom ji vnímali jako romantickou bytost ale také způsob řeči, který je pro ni tolik typický. Naopak Ralph Fiennes mi pro roli Oněgina neseděl. Navzdory tomu, jak mám tohoto herce ráda si myslím, že jeho vzezření působí příliš temně (úžasný byl v "Na větrné hůrce"). Evžena si představuji jako někoho s podstatně jemnějšími rysy, naivnějším pohledem, někoho matoucího vlastním vzhledem. Každopádně souhrnem, myslím, že se jedná o velmi povedený snímek, který vzdává hold velkému dílu.

Dej je minimalistický, pomalý a napriek tomu, že ako celok určite lepšie funguje v Puškinovom umeleckom veršovanom románe, filmu sa darí vytvoriť ťažkú horko-sladkú romanticko-realistickú atmosféru a emóciu z nej plynúcu. Eugen Onegin je celkom správne vykreslený ako obeť seba samého a tak to proste v živote chodí. Herecky to tu sadlo neskutočne. Obe hlavné postavy sú presvedčivé a verím im všetko. Do toho pekná hudba, krásne kostýmy a výprava vo všeobecnosti. Radosť pozerať.

Skoro dokonalý film... kdyby tam bylo trochu víc prostoru pro kontinuitu děje a možná nějak víc emocí... ale možná je to jenom tím, že já jsem tyto emoce nikdy neprožila, tak ty skvěle jemně a komorně zahrané city ve mě tolik nezarezonovaly. Každopádně Ralphova jemná, ale čitelná mimika mě dostávala v každém okamžiku do úžasu i nadšení. Poetika filmu je silná a určitě ve mě tenhle film zanechal víc, než se mi teď zdá, ono se to bude myslím pomaličku rozležívat. A jistě se podívám brzy zase...PS..ten Tánin dopis ale dost odflákli, to je pravda... nebo žeby překlad? Taky dost vadila psaná angličtina, ale s tím se nedá nic dělat...

61% / Romány jsou pro mě celkově velkou záhadou a pokud bych nemusel nějak se připravit na maturitu, tak bych na tento film ani nenarazil. Celkově jde o docela dobré ztvárnění Ruské klasiky, i když fakt, že to z Ruska nepochází tomu ubírá, i přes to ale jde o slušný film, který svou úlohu plní docela dobře, bohužel nejsem fanda žánru a mě se zdál dosti nudný a částečně nezajímavý ale i tak mohu doporučit.