Chromofobie (2005)

Dramatický poviedkový žáner s pompéznym dejom aristokracie, v protiklade sociálnej vrstvy v roli skvelej Penélope Cruz. Akýsi extrém do extrému, aby sa to nejavilo, ako kópia Magnólie. Blahobyt, plný prevlekov Kristíny, oproti srdcervúcej sociálne bezútešnej nemohúcnosti. Pomerne nápadité strihy, rušný dej udalostí so snahou zasiahnuť city, nepriniesol ale ten najdômyselnejší efekt.

Zpočátku velmi dobře vystavěný film, pak, jak ubíhal čas, je to trochu nudnější a čím dál stejnější, pak přijde rána z nebe a namísto hop je tu trop a velmi rychlý konec, který jakoby má vše napravit, ale pořád chybí snad závěr nebo dovětek nebo něco. Jakoby se tvůrcům už nechtělo pokračovat a ztratili o příběh zájem.

Film vůbec nebyl špatný, mě takové depresivní, cynické snímky baví, navíc jsem se tady potkal s parádní hereckou sestavou, takže jsem si poměrně dlouho myslel, že budu hodnotit čtyřmi hvězdičkami, ale ten závěr... To byla od tvůrců kudla do ledviny, jak by řekli chlapci z Rychlých šípů: "Bylo to nečestné a nesportovní." Tempo filmu sice nebylo nijak strhující, ale já jsem si užíval celou řadu situací, ve kterých si lidé byli navzájem vlky a dobře jsem se bavil.

Až na ten sladký šťastný romantický "americký" konec s dceruškou prostitutky v náručí oklamávané manželky... Jedna hvězda dolů. Jinak to ze začátku bylo dost nepřístupné, než člověk pochopil, jak jsou jednotlivé osoby vzájemně propojeny; a ovšem svět podnikání, financí a práva v tomto světě mi je naprosto cizí, takže jsem se těžko vyznával i v machinacích pana ministra. Herecké výkony slušné, ovšem i moje milá Penélope dostal roli na tělo - kolikrát jen ona umírala ve filmech na rakovinu? Marcusův příběh, jehož zlákaly velké peníze a zúčastnil se na podvodu se silničním okruhem pana ministra. Jeho potrhlá manželka, která měla pocit, že má malé poprsí a obdivovala imbecilní moderní umění (ten rodinný přítel, "kmotr", to řekl při vstupu na výstavu stejně, jako bych to řekl já). A právě tenhle kunsthistorik, těžce poraněný patnáctiletými fracky. Aylesbury nejmladší, dítě milované, ale přitom ponechané divokému růstu. A pak příběh prostitutky a sociálního pracovníka, nepochopil jsem, zda to u něho byly city nebo jen soucit. Proč chromofobie? Snad ten otisk, který každá chvíle života v člověku zaznamenává a zůstává uvnitř. Nevím. Asi.Snad.

Podivínská mozaika, která chce být za každou cenu umělecká, ale ne vždy jí to vychází. Samotné minipříběhy měly něco do sebe, byť byly jasně nalinkované a tudíž i předvídatelné, ale vzhledem k tomu, jaká se zde sešla skvostná herecká sestava, působily putavým dojmem. Určitě se najdou diváci, kteří film plně docení, ale já k nim patřím jen tak napůl. 60%