Olga (2014)

Nebývale upřímná a pravdivá lidská bytost, která žila autenticky. Olga může být nesympatická, nenáviděná ale rozhodně si zaslouží absolutní respekt - ačkoli, ona proto, jaká byla nevynaložila žádné úsilí, prostě jiná být ani neuměla. Samotné zpracování dokumentu se mi líbilo, archivní záběry v kombinaci s rozhovory působily fakticky. Nemyslím, že je dobře vytvářet z lidí modly - a to nikdy. Ani Olga by neměla být idealizovaná jako někdo, kdo postrádá veškeré lidské chyby - obecně to nemám ráda na obdobných dokumentech, nicméně a protože je většina dokumentu tvořená archivními záběry, divák si udělá vlastní obrázek a v konečném závěru se "podtext" pana Janka ztratí.

Olga Havlová patří bezpochyby mezi osobnosti, které si zaslouží velkoformátový celovečerní dokument. Čekal jsem něco podobného jako portrét Václava Havla od Andrey Sedláčkové, ale forma zvolená Miroslavem Jankem je přeci jen mnohem avantgardnější. Možná to tak má být, možná to opravdu vystihuje Olgu jaká byla, ale mě tato forma příliš neoslovila a místy ani nebavila. Přijde mi, že s tím obrovským objemem dobových dokumentů a záběrů z nichž velká část nebyla dosud publikována by se dalo vyrobit něco lepšího.

Asi jsem opravdu moc mladá generace na tyhle témata :-) Olga Havlová byla pro mě velká neznámá, a tento dokument jsem shlédnul spíše z hlediska všeobecného přehledu a jako studijní materiál. Bohužel, téma mi nepřijde až tak zajímavé a pomalu, ale jistě mi začaly padat oční víčka, obdobně jako ve škole ;-) Je vidět zjevné nadšení ze strany režiséra, který musí být touto ženou zřejmě posedlí. Více-méně, nic proti ničemu, ale jo, stojí to za shlédnutí. Ale bojím se, že lidem, kteří se o ní zajímají nějak víc, tak jim toto nedá nic nového a gravitační síla bude na jejich oční víčka působit ještě více, nežli na ty má.

Netradiční dokument, který se vlastně osobě Olgy Havlové jako takové až tak moc nevěnuje, spíše ji zasazuje do celkového rámce života kolem, ať již se jedná o disidentský underground na Hrádečku, nebo Pražský Hrad. Zajímavou myšlenkou je proložení archivních materiálů citacemi ze svazků StB, i když mi není úplně jasné, proč tu samou citaci začne číst někdo, aby ji vzápětí zopakoval vypravěč... Trochu problémem je to, že režisér nic nevysvětluje ani nekomentuje, takže kdo se aspoň rámcově neorientuje v dobových reáliích, může ztrácet souvislosti. To je škoda zejména s ohledem na potenciální projekci v zahraničí. Janek nevytváří žádný heroický obraz, ale zobrazuje Olgu Havlovou takovou, jaká byla. A mezi řádky si člověk uvědomí, jak klíčovou roli hrála v životě Václava Havla a tedy zprostředkovaně v celé porevoluční česk(oslovensk)é politice. PS: jedna hvězdička sama o sobě za opravdu skvostný dialog Olgy Havlové (za přizvukování Milana Uhde) s rukama rozhazujícím Václavem Klausem.

Formálne skvele pripravené, no stále len domáce video. Kalkulujúc s predpokladom všeobecnej známosti verejne prezentovaných disidentov a undergrounďákov. To platí ale len pre ľudí, aktívne sledujúcich dianie na politickej scéne. Nezainteresovaných poučí o sledovaní manželiek protirežimných aktivistov tajnou políciou. Čiernobiele zábery a fotky zase ukážu ako vyzerali bytové mejdany v časoch normalizácie. Istú hodnotu má i starostlivo pre divákov naservírovaná poloha výnimočnosti ženy, ktorá nepodľahla rozmarom plynúcim z postavenia prvej dámy. Ostala stále rovnakou "holkou ze Žižkova" ako kedysi. Pod oficiálnym posolstvom je možné zo sporadických spoločných záberov s manželom Vaškom Havlom badať veľmi zvláštnu povahu ich vzájomného manželského vzťahu. Miesto pochopenia sa po rokoch to vyzerá na tolerované spolužitie s večným chlapcom. Našiel sa v cigovo-alko mraku zahaľujúcom jeho večné flirty (čosi napovie spomienka Vráťu Brabenca o tom, ako Olga Vaška naháňala okolo chalupy so sekerou v ruke). Vzájomne puto veľmi nebadať. Skôr chladnú odťažitosť z jednej i druhej strany. Dotyk, pohladenie či iné prejavy dôvernosti sú určené len ich radostne skackajúcim psíkom. Zo strany Olgy vidieť v gestách a výrazoch tváre nedôveru k manželovým rečiam.