Oko nad Prahou (2010)

Dokument vyznívá jednostranně. Na téma jedné budovy, jednoho návrhu je dlouhý. Ocenila bych informace i o jiných budovách, a zda byly realizovány, či nikoliv. Dodám k Evě Jiřičné: „Tleskat chodí příznivci, ne nepříznivci. 4 000 (i 10 000) podporujících v petici není celá společnost, bylo nás 10mil. Neměl být vybrán jeden návrh, který porušil podmínky zadání. Proč nebyl viděn a prezentován jakýkoliv jiný návrh, na kterém dřelo dalších 350 týmů, které nota bene podmínky splňovali. Vlastimil Ježek a celá porota v tomto bodě udělala chybu. A dodám jednu důležitou věc: svoboda a demokracie není v žádném případě situace, kdy přijede někdo ze Západu, vytvoří si za peníze cizích něco, s čím většina platících nesouhlasí. Právě, že demokracie a svoboda je v tom, že lidi, které mají platit a využívat danou věc, dostanou to, co se jim líbí – většině se líbí. Prezident Klaus se dle mě postavil za tuto většinu. PS: Budova J. Kaplického v Birminghamu se mi velice líbí a do daného místa se hodí. Ale to je jiné město, jiné místo a jiná budova. Vytáhněte jiné návrhy knihovny s podzemím, které splňovaly podmínky! Proč už dávno nebyly na stole! Na zelenou stavbu chobotnice se časem místo a peníze najdou….....................časem.

Nehodnotím Kapického návrh, ale zpracování tohoto "dokumentu". Chyběl mi i druhý (nezaujatý) pohled na celou věc. Není to objektivní, ničím informačně přínosný a bohužel tak ani zajímavý. Příčí se mi "dojení" emocí, který na mě úplně stříkalo z tklivýho hudebního podkresu. Není to nic jinýho, než adorace Kaplickýho a pak ukazování prstem na papaláše, kteří nesou vinu na nerealizování projektu. Fakt slabý, škoda.

Řekněme si to na rovinu. Jan Kaplický nebyl žádný světoznámý architekt. Všehovšudy za ním zůstala jedna tribuna (ve své době docela futuristická, postupem času však její design neskutečně zastaral) a jeden obchoďák, který byl britskou odbornou veřejností vyhlášen za nejohyzdnější stavbou desetiletí. Plus jeden domeček a příbor. Já akorát opravil pár kůlen na dvoře, přesto si myslím, že za architektem (a zvlášť údajně světoznámým) by toho mělo zůstat více. Ona chobotnice by zastarala podobně jako ta tribuna, rozdíl je v tom, že je ohyzdná už od samotného začátku. Veškerá snaha dělat z Kaplického oběť spiknutí, kdy se malá veřejnost spikla proti nejslavnějšímu architektovi na světě, působí při znalosti těchto faktů vyloženě komicky. Čímž vůbec nezpochybňuji, že v soukromí mohl být pan Kaplický fajn hodný člověk.

Velmi zajímavé připomenutí okamžiku, kdy se nám otevřely dveře do moderní Evropy a my jsme si je několika malými lidmi nechali zabouchnout. Krásné stavby, myšlenky chytrých lidí, ale i názory těch, na které by člověk nejraději zapomněl. To všechno si člověk připomene tímto filmem, který je povedeným a klasickým současným (tedy narativním a subjektivním) dokumentem, který ale nechává za sebou svým obsahem nepříjemnou pachuť. Každý geniální architekt i umělec, který přichází s něčím nezvyklým, potřebuje podporu mocných proti lynči "opatrných". Jan Kaplický, jehož práce předstihuje dobu a předznamenává novou architektonickou epochu přicházející po rovném a strohém funkcionalismu, však takovou podporu nenašel. Naopak ho dokázala zničit hloupost několika fanatických nevzdělaných lidí, kteří se zrovna dostali k moci, kteří mu nesahali ani po podrážky bot a které dílo Kaplického o mnoho staletí přežije. Tak snad se nám ještě dostane nějaké příležitosti k nápravě a třeba jednou tu knihovnu i jako pomník velké svého času nepochopené osobnosti postavíme.

Jsem rád, že si někdo dal tu práci, aby uctil památku architekta Jana Kaplického. Při hodnocení jsem se snažil brát co nejmenší ohled na to, jakou je pro mne Jan Kaplický významnou osobností, ale je to těžké. Náplň tohoto dokumentu je skvělá. Dozvíte se spoustu nových informací o nejkrásnějších architektonických skvostech světa a poznáte o něco víc pana Kaplického jako osobnost. Neskutečně mě mrzí, jak se někteří lidé v Česku staví k jeho práci. Až se za ně stydím. Jsem vděčný za tento dokument. Je výborný.