Odcházení (2011)

I když je Václav Havel mezinárodně uznávaný dramatik, filmových adaptací jeho tvorby dosud vzniklo jen minimum. O tuhle snad nejvýraznější se postaral sám autor a dopadla v mých očích lépe, než bych od filmu provázeného kuriózním aspektem:když se bývalý prezident před smrtí rozhodne si splnit sen a natočit vlastní film...čekal. Samotnou hruOdcházeníjsem neznal, takže mě překvapilo a současně jsem i v rámci autorského filmu nezvyklého tvůrce oceňoval, o jak silně autobiografický počin jde, se spoustou životních zkušeností a politických názorů vkladaných Havlem do hlavní postavy kancléře na odchodu z funkce do ústraní (a manželku symbolicky ztvárňuje přímo Dagmar Havlová). Navíc nejednou se tak děje s vtipným nadhledem i kritickým postojem k aktuální politické situaci, přičemž zaujme už samotné morální dilema, v jakém se hlavní postava ocitá, a ukázka toho, jak zůstává veřejně známá osobnost, v případě politiky pak obzvlášť, zodpovědná za své postoje i po ukončení aktivních let. Až na pár vtípků, kdy mi opakované zakopnutí číšníka o kámen (inspirováno nejspíš legendárníVečeří pro jednoho) přišlo v komedii s hlubším podtextem příliš jednoduché, se mi celé provedení v exteriérech zámecké zahrady s originálními kostýmy, řadou funkčních gagů a skvělých hereckých výkonů (nejvíc asi Oldřicha Kaisera) hodně líbilo. Po chvilce navykání si mě začala bavit absurdní stylizace i v samotném výtvarném a režijním pojetí prostoru a velmi osobitě ztvárněných postav. Sešlost spousty výborných herců několika generací dávala vzpomenout na doby, kdy takto herecky nabité inscenace, využívající i přes omezené možnosti prostředí silný potenciál herců a propracovaného scénáře, nebývaly svátečným zjevem, ale pravidelným zdrojem zážitků u obrazovky. Za mě si Václav Havel tímto počinem před svým definitivnímodchodemostudu rozhodně neudělal.[75%]

Tohle fakt patří do sbírky Havlových absurdit. Spisovatel, který si chce splnit sen, a kterého armáda podkuřovačů posadí do židle a dá mu kšiltovku s nápisem režisér, aniž by na to měl zkušnosti, znalosti, či fyzické schopnosti, se prací na neskutečně blbém filmu vysílí natolik, že ho to stojí život. Scénář napsaný Havlem, dopsaný životem, režírovaný asistenty, kteří za to nikdy nedostali kredit.

Asi tak: Havel nezklamal... à propos mesdames et messieurs: čím si vysvětlujete věhlas herdisidentaVaška? No nebuďte naivní a zamyslete se aspoň nad autorovými poradci poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců poradců atd... jinak řečeno, to, na čem naše tzv. "civilizace" a "kultůůra" stojí, je pěkné svinstvo, a je úplně jedno, stojí-li za ním (tedy slouží-li mu [tomu svinstvu]) vysoké mravní ideály. Čus, buřti...!

A víte co? Mě se to vlastně líbilo. Podívejte, kolik v tom hrálo českých hvězd. Ten film má něco do sebe. Neustále se tam něco děje. Genialita myšlenky "fuj deníku". Skořice do alkoholu, zvláštní. Co mě na tom filmu ulpělo nejvíc je suchý humor, v podobě naprostých detailů, kaluž, zakopávání o dekoraci. Ten film je zajímavý v detailech. Geniální paralela s rozkrádáním erárního majetku při výměně vládnoucí garnitury. Jeden moment mi připadá trošku mimo a tím když hlavní hrdina vyřkne "se*ru na ně!" u rozhovoru. Je to samozřejmě teatrální a nehodí se to k tomu. Ve 49. minutě se ten film totálně rozbije a já přestávám chápat myšlenkové uvažování scénáře. Ale asi tam chtěl Havel tenkrát vložit konflikt. Velmi zajímavý záběr, kdy za sebou jde bývalý kancléř s maminkou dokola a je to točeno na jeden záběr. Znázornění šancí udělat snadno chybu za politickým ukončením kariéry. V 59. minutě přestávám filmu rozumět úplně. Jedná se o ztělesnění noční můry? "Slunil se pod višněmi a trošku na chvíli prokřehl" Ok, tak tohle je bizarní. Kaiser hraje perfektního pochlebovače. Dušek s melírem jako politický záporák nemá chybu. Po hodině a 10 minutách si divák uvědomuje dokonalý rozpad zašlé slávy původního kancléře. Je strašně zvláštní, že divák celou dobu vidí, že děj bude mít negativní konotaci, ale vše degraduje s určitou dávkou absurdna, bizarnosti, suchého humoru. Já si myslím, že je to mezi 4 a 5 hvězdami. Neviděl jsem doposud něco, k čemu bych to mohl připodobnit, myslím si, že by to měl vidět každý. Překvapivě mě to bavilo, ale uvědomuji si, že je to jeden z těch myšlenkově náročnějších filmů pro diváka.

Absurdní divadlo přenesené na plátno prostě nemůže fungovat. Václavu Havlovi se to nicméně povedlo se ctí a na hodnocení je asi příliš brzy. Chci se k tomu filmu vrátit tak za deset let a možná ho líp pochopím. Ale v téhle divné, zrychlené době to není tak jednoduché. Ale spousta lidí se v tom může najít, i když nerado. Zejména současná politická garnitura včetně opozice. Havel prostě předběhl dobu. Je dobře, že tu ale byl a zanechal po sobě i tenhle film.