Obyčejná poprava (2010)

Nemám výtek. Francouzi jako by do historického dramatu pronikli, jakoby tomu rozuměli. Kdybych si dost podrobně v mládí neprostudoval, co byl stalinismus, označil bych bych tento film za efektní šprým. I problém bytu lze řešit zatčením, či popravou nájemníka, lidí je mnoho. Trochu mě vadila absence ruských herců. Francouzské obličeje byly moc evropské, Rusové vypadají jinak.

Nefrancouzský sci-fi film z neruského prostředí se dal sledovat pouze, když byl přítomen Dussollier jako Stalin. V hlavní roli by měla být žena s sexappealem a charismatem, nikoliv přesný opak v podání šedé myši Hands. Maskéři odvedli zvláštní práci, takže Dussollier nebyl podobný ani na sebe, ani na Stalina. Film byl nudný, nefungoval ani jako psychologická sonda do duše bezskrupulózního vládce, ani jako drama popisující útrapy určité doby. Zřejmě to bylo tím, že jediný, kdo skutečně hrál, byl Dussollier, což je trochu málo na film, v němž je před kamerou maximálně polovinu času. Jedna hvězdička navíc za povedený vtípek s Putinem, který určil dobu konání na půl roku před smrtí Stalina.

Smrt jednoho člověka je tragédie, smrt miliónů je statistika aneb Je ne suis que Stalin.1) Dobře napsaný fiktivní příběh pěkně předvádí všeobecný zmar konce Stalinovy vlády. Námět je skvělý, prostředí je atraktivní.

2) Film (spíše televizní inscenace) má však i své zápory. Odtažitý a chladný styl vyprávění zbavený emocí mě neoslovil. S Annou (lékařka) jsem nesoucítil, diktátora jsem se nebál ani mi nebyl odporný. Rumunské reálie místo ruských s řadou nepřesností (např. čistota veřejných prostor, neruský charakter budov) mě pak vyloženě rušily.

3) Spisovatel a režisér Marc Dugain napsal svůj pátý román Une exécution ordinaire v 50 letech (2007) a o tři roky později část svého díla upravil pro film (svůj první) a ten pak natočil.

Zjednodušený pohľad na "veľké dejiny", je tu kompenzovaný osobnými zážitkami jednotlivcov, poznamenanými až hmatateľným strachom, ktorý pociťoval bežný sovietsky človek pri všetkom. Pyramída paranoje, udavačstva a prospechárstva siahajúca od Stalina až k bezvýznamnému domovníkovi. Mrazivé! Koľko času zostáva, než k tomu dôjde znovu? Nikogda ne zabudem!

Jeden z velice povedených filmů, jenž je vlastně sondou do zrůdnosti myšlení diktátora a anitlidského systému, který vytváří. Po celou dobu trvání je z vyprávění cítit hrůzu, napětí a nevypočitatelnou vyšinutost, která v poměrech patologickéa bezcitné diktatury vládla. Obdivuhodně věrné a autentické - zejména od Francouzů, kteří přímou zkušenost nemají.