Obchod s uměním za 2. světové války (2021)

Záchrana i znovuobjevení významných uměleckých děl světového kulturního dědictví ztracených či ohrožených v důsledku dopadu 2. světové války na francouzský trh s uměním... Zatímco na konci třicátých let dvacátého století se v Paříži oslavuje modernismus, nacistické Německo prosazovalo „akademičtější" pojetí umění. Od nástupu k moci v roce 1933 vnucovali národní socialisté svůj estetický ideál: klasicismus a staré mistry. Moderní umění považovali za urážku. Hitler učinil z rigidního umění absolutní pravidlo nového vkusu. Ve snaze prosadit „pravé umění" uspořádali nacisté v roce 1937 dvě protichůdné výstavy. Jedna byla věnována novému oficiálnímu umění. Druhou nazvali „degenerované umění". Ze všech německých muzeí nacisté odstraňují avantgardní obrazy, moderní tvorbu očerňují a hanobí. Expresionismus, kubismus a dadaismus jsou prezentovány jako důkaz degenerace Výmarské republiky. Co se stalo s odepsanými obrazy po skončení výstavy? Některé byly zničeny, jiné uschovány poblíž Berlína a ty nejcennější prodány na mezinárodním trhu. Po událostech září 1939 obezřetný Jacques Jaujard, zástupce ředitele francouzských národních muzeí, organizuje evakuaci uměleckých děl z Louvru. 30. června 1940 vydává Hitler příkaz k zajištění uměleckých předmětů a historických dokumentů patřících Židům, které 15. července následuje nařízení, podle něhož Francouzi na okupovaných územích musejí německé Komandantuře nahlásit všechny přepravitelné umělecké předměty v hodnotě vyšší než sto tisíc franků. Každý předmět musí být přesně evidován: rozměry, tvůrce, datum vzniku, jméno a adresa majitele a také místo uložení. Pod velením Otto Abetze, německého velvyslance v Paříži, začíná konfiskace francouzského kulturního dědictví, zcela v rozporu s Haagskou úmluvou z roku 1907, stanovující, že v době války je soukromý majetek nezcizitelný. V Paříži vzniká státní orgán nazvaný ERR – Einsatzstab Reichsleiter Rosenberg, jehož úkolem je identifikovat, inventarizovat a zabavit všechny cenné kulturní předměty na okupovaných územích. Zabavená umělecká díla shromažďují v prostorech pařížské národní galerie Míčovna – Jeu de Paume. Naštěstí pečlivé kurátorce Rose Vallandové, která má v nepřítomnosti hlavního kurátora na starosti budovu Míčovny, nic neunikne a během čtyřleté okupace si veškeré informace o rabování zaznamenává.