O těle a duši (2017)

Chápu nadšení mnohých i výhradyRadkaaWillyho Kufalta, kteří dali o hvězdičku míň: film není klišéprostý, formou tíhne ke krasodušství a dvě hodiny je ažaž. Co ale ještě můžeme čekat od kultury, která po staletích rozkvětu nevyhnutelně dospěla do úpadkové (konečné?) fáze, a navíc se ve svém blahobytu užírá nudou? Jak řekl někdo chytřejší: Vše je vydíváno k smrti. Nebo ústy lidu: Kde nic není, ani smrt nebere. A přece: ta vysoká mi v "O těle a duši" dává smysl a jezírko bez ní na závěr ještě víc!

Už se mi v minulosti nejednou stalo, že vysoce vřelá a nadšená přijetí podobných festivalových filmů mi posunou očekávání do výšin, které snímek zdaleka nedokáže naplnit. Přistupuji k nim už tedy často opatrněji, prostě se ve správné náladě dívám a nechám na filmu, nakolik si mě podmaní, chytne a dorazí ke mně... a tady se poštěstilo jen napůl. Úvodní scéna byla úžasná, stejně jako všechny další sny na pokračování s jelenem a laňkou v zimním lese. Režisérka s důrazem na vyprávění obrazem začala velice zajímavě rozvíjet příběh jednoho vztahu, kdy na mě asi nejvíc zapůsobila tři po sobě jdoucí setkání s psycholožkou a líbil se mi nápad magického propojení dvou lidí skrze společné sny. Když už mi začínalo připadat, že si s filmem Ildikó Enyediové plně rozumím, přestože mě vyvedlo z míry prostředí hovězích jatek s množstvím záběrů na tekoucí krv a poražena kravská těla, nějak měO těle a dušizačínalo v druhé polovině opouštět s plným přechodem na jinou vlnovou délku. Nemluvě ani o tom, jak mi detail na ponoření ruky do bramborové kaše přišel až jako směšná hra na art a osudná scéna ve vaně (včetně jejího vyvrcholení se záchranou z druhé strany) zas jako těžké klišé a taky moment, kdy jsem si už cestu k pochopení hlavní postavy nedokázal najít, než abych danou bezmocnost procítil. Takže je mi líto, ale ač se mi myšlenka filmu zamlouvá, ani ona spolu s hereckými výkony a několika silnějšími scénami pro mě neutáhla dvouhodinový film. Zvlášť když se ta ústřední (a zároveň jediná) myšlenka filmu odhalila ještě před polovinou a pak už zbývala jen pomalá klikatá cesta k očekávánému závěru.[60%]

Kromě toho, že se během sledování celkem detailně seznámíte s procesem výroby burgerů v Maďarsku i přehlídkou té nejlepší maďarské gastronomie ze závodní jídelny, tak vás čeká na pozadí i celkem milý film s velkou duší. Od tvůrců to byla tak trochu sázka na jistotu, protože když do hlavní role postavíte antisociálního aspíka a postupně odhalujete těžkosti na jeho cestě za "normálností", tak máte dnes z poloviny vyhráno. Maďaři už mě několikrát přesvědčili, že podobné filmy prostě umí. Děj je dostatečně zajímavý a podivný, aby vás spolehlivě vtáhl. Zaujme i netradičně zvolené prostředí jatek, coby názorná ukázka, že lásku svého života lze potkat takřka kdekoli. Velmi slušně funguje i postupně velmi pomalu houstnoucí atmosféra a velmi citlivá hra s emocemi. Velmi dobrý byl i výběr ústředních postav, kdeGéza Morcsányivypadá jako levná maďarská verzeChristiana Baleaz Wishe. Rovněž Alexandra Borbély je nesmírně sympatická a i když se jedná o film, který je určený převážně pro ženy a buzeranty, tak se vyplatí vydržet do konce i tvrdým hetero cisgender mužům, protože se v závěru vypravíme do ZOO, kde budou k vidění dvě pěkná kůzlátka a mihne se i bobřík. V rámci žánru je velmi těžké hledat chyby. Jedinou chybou tak zůstává, že se jedná o žánr, který není určený pro moje oči a nedovedu film plně ocenit. Každopádně, jaké hledat hodnotnější doporučení na film než právě od člověka, který tomuto žánru absolutně neholduje a přestože je cisgender heterosexuál, tak se mu to líbilo? [77 %]

Mimořádně jemný, něžný a zvláštní film. O křehkosti duše a touze po lásce, dotyku, laskavosti. Věřím, že každý nakonec touží po lásce, jen musí najít tu pravou. Zde se sešlo tak zvláštní duo, které k sobě zkrátka patřilo, ale při jejich namlouvacích rituálech mi bylo poněkud trapně. Ovšem hezky trapně, že jsem se několikrát přistihla, jak se culím. Mária byla správně asociální a roztomilá. Hlavně, při jejích sociálních interakcích a snaze po "normálnosti." Hodně se mě to dotklo. Lepší 4*. Mockrát děkuju za doporučeníNecrotongue.Víš, kam hrábnout. :)

Maďarská snímka prináša modernú romancu pretkanú snovými predstavami. Maria a Endre, osamelí pútnici životom, sa spoznajú v práci. V jednej scéne Mária sedí v kantíne, on ju okato pozoruje a nedokáže od nej odtrhnúť oči. Celkovo to dianie v kantíne bolo dosť zaujímavé. Dej vo filme je často prerušovaný zábermi na les s jeleňom a laňou. Ide o zhmotnené sny, ktoré dávajú príbehu jemnú poetiku"Snívalo sa mi, že som jeleň. Neviem, čo sa z toho dá usúdiť."Názov filmu je výstižný, lebo aj keď telo, či duša sú nedokonalé, predsa hľadajú tú najkrajšiu esenciu života, lásku.