Mé 20. století (1989)
Sledovat Mé 20. století online
Přehrávač zatím není dostupný.
O filmu Mé 20. století
Celovečerní autorský debut mladé maďarské režisérky Idikó Enyediové je líbeznou fantaskní hříčkou, nespoutaným filmovým zamyšlením nad pohříchu většinou promarněnými možnostmi lidstva na prahu dvacátého století. Je to zamyšlení zhmotněné fiktivním příběhem dvou vzájemně se neznajících sester-dvojčat s diametrálně rozdílnými životními cestami. Dívky se nezávisle na sobě setkávají se sympatickým panem Z., předpokládajícím, že se setkává s jednou a touž ženou.
Černobílý film s vynikající kamerou Tibora Mathého je rámován edisonovými objevy žárovky a telegrafu. Kontrapunktem těchto technických vymožeností je všudypřítomnost tajuplné hvězdné oblohy: hvězdy si mezi sebou povídají, komentují pozemské dění, oslovují aktéry příběhu. Epizody se odehrávají v různých městech a v různých prostředích (na plátně uvozených podtitulky). Snímek překvapuje i zkušeného diváka svobodným filmovým vyjadřováním a jeho originalitou, sympatický je na něm i jemný smysl pro humor.
Autorka vedle sebe řadí jakoby naivní metafory s dokumentaristicky laděnými obrazy. Netají se tím, že vypovídá I sama o sobě: Všichni jsme ve svých tužbách, zábranách I konfliktech jakoby otisky neblahé=é historické epochy. I já jsem plná pochybností, někdy úzkostná, jindy krutá. Jsem podezíraví, přibližuje-li se ke mně někdo s láskou, a v nejnevhodnější chvílí naopak nesmírně vstřícná. Ani já nejsem s to pomoci jinému člověku, sužovanému úzkostí. Nicméně se pokouším žít jinak, a navzdory ješitnosti riskuji, že se zesměšním. Abychom byli podobní spíš sami sobě než době, v níž žijeme, musíme věnovat právě sami sobě méně pozornosti a více se zaměřit na schopnost milovat..."
Snímek získal mj. Zlatou kameru na 42. MFF v Cannes 1989, Cenu za režii a I. Enyediová a T. Mathé Cenu profesionální poroty na 21. FMF v Budapešti 1989. (Filmový přehled 1991 / č. 10)
Černobílý film s vynikající kamerou Tibora Mathého je rámován edisonovými objevy žárovky a telegrafu. Kontrapunktem těchto technických vymožeností je všudypřítomnost tajuplné hvězdné oblohy: hvězdy si mezi sebou povídají, komentují pozemské dění, oslovují aktéry příběhu. Epizody se odehrávají v různých městech a v různých prostředích (na plátně uvozených podtitulky). Snímek překvapuje i zkušeného diváka svobodným filmovým vyjadřováním a jeho originalitou, sympatický je na něm i jemný smysl pro humor.
Autorka vedle sebe řadí jakoby naivní metafory s dokumentaristicky laděnými obrazy. Netají se tím, že vypovídá I sama o sobě: Všichni jsme ve svých tužbách, zábranách I konfliktech jakoby otisky neblahé=é historické epochy. I já jsem plná pochybností, někdy úzkostná, jindy krutá. Jsem podezíraví, přibližuje-li se ke mně někdo s láskou, a v nejnevhodnější chvílí naopak nesmírně vstřícná. Ani já nejsem s to pomoci jinému člověku, sužovanému úzkostí. Nicméně se pokouším žít jinak, a navzdory ješitnosti riskuji, že se zesměšním. Abychom byli podobní spíš sami sobě než době, v níž žijeme, musíme věnovat právě sami sobě méně pozornosti a více se zaměřit na schopnost milovat..."
Snímek získal mj. Zlatou kameru na 42. MFF v Cannes 1989, Cenu za režii a I. Enyediová a T. Mathé Cenu profesionální poroty na 21. FMF v Budapešti 1989. (Filmový přehled 1991 / č. 10)
Obsazení
Trailer
Pokud se trailer nepřehraje, otevřete jej na YouTube ↗.
Tato stránka je generována automaticky za pomocí údajů zjištěných z veřejně dostupných zdrojů a sjednocených pomocí AI ChatGPT. Uvedené údaje nejsou redakčně kontrolovány, monitorovány ani upravovány a mohou být nepřesné či nesprávné.
Komentáře (5)
Komentáře jsou vkládány jejich autory a nepodléhají redakčnímu schválení ani kontrole. Za jejich obsah odpovídají jednotliví autoři. Komentáře mohou být automaticky přebírány z dalších webových stránek.
Krásné uhrančivé černobílé obrazy ve jménu silně estetického opojení, nabízí doprovod k příběhu, jenž je uvnitř lehce pikantní, čistě poetickou romancí, tu a tam doplněnou o nějaký ten historický odkaz skrze promítaný retro dokument, náznak zápletky dávající znát jisté proměny ve společnosti (terorismus skrze bombu) nebo zakompování osobnosti Edisona na začátku příběhu. Čím víc filmů vidím, tím častěji mi sice přestávají k nadšení stačit filmy povyšující svou formu vysoce nad obsah, který ne vždy v takových případech má co nabídnout, ale tady se po čase stalo, že mě v mnoha scénách uhranul ten černobílý obraz a zvuk, ta přítažlivá stylizace a elegance hereček a herců, ten pocitový prožitek během série shlédání ústředních postav na různých městech a místech... s přímo nadpozemským rámováním zvláštními hlasy z hvězd... a mě tahle forma uhranula. Čím déle některé scény nebo záběry trvaly, tím víc na mě působily často hypnoticky – obzvlášť statický záběr poblíž železniční stanice u zdi, za níž se ve tmě začalo kouřit a během postávání po dočasné rozlučce znělo vlaku houkání... nebo magicky surreální bloudění mezi zrcadly k závěru. **** Ze tří filmů, co jsem dosud viděl od Ildikó Enyedi (dáleŠimon kouzelník, kterého jsem nepochopil, aO těle a duši, což mi místy připadalo jako typická festivalovka s protahovanou stopáží), se miMé 20. stoletílíbilo nejvíc, přestože dle názvu by jeden čekal něco více epického.[80%]
Zdroj: ČSFD.cz (2026-04-20)Režisérský debut Ildikó Enyedi klade hlavní důraz na estetiku. Každý záběr je pečlivě promyšlený a s dobovým soundtrackem a černobílým obrazem vytváří dojem filmu o půl století staršího a to pouze v dobrém smyslu slova. Film je natočen tak hezky, že si divák skoro nevšimne, že děj je v něm velmi prostý. Motivy emancipace a sociálních rozdílů jsou všudypřítomné, ale film mi je nedokázal předat tak, aby se mnou rezonovaly. Celkově se však jednalo o hezký umělecký zážitek a film mohu doporučit. 7/10(04.02.2024)
Zdroj: ČSFD.cz (2024-02-04)(KSE - M) Režisérka Ildikó Enyedi, pro kterou bylo MÉ 20. STOLETÍ celovečerním debutem, v explikaci píše následující: "Stojíme zde na konci dvacátého století se svými zmatenými myšlenkami a instinkty. V kdysi tak neomezeném prostoru jsme vtěsnáni do hmotných a časových bariér svých životů se svými trpasličími ambicemi, osiřelí a zkažení. Na prahu našeho věku měl Svět všechny předpoklady (alespoň se to domnívali tehdejší stateční odvážlivci), aby se pro všechny své obyvatele stal záhy pozemským rájem. Záleželo jen a jen na lidech. Proto se tento film zabýval lidmi a nikoli velkými historickými událostmi.“ Jsem rád, že její krásná slova můžu ocitovat, aniž bych musel namáhat šedou kůru mozkovou tím, o čem se vůbec vyprávělo a o čem že celá ta nekonzistentní skrumáž příběhu dvou žen měla vypovídat, jelikož bych na tom sám asi nikdy nepřišel. Oceňuji snahu napodobit vyjadřovací prostředky rané kinematografie a dokonce vkládat záběry z jiných snímků, ale bohužel mi i toto pozitivum přijde jako velmi propočítané, než abych si mohl užít onu zamýšlenou nadsázku (komentáře hvězdné oblohy), údajně promyšlenou hru s vysokým a nízkým a proplétáním malých a velkých dějin. Úplně mě to míjelo a kromě zarámování si z té férie nepamatuji nic a odnáším si, že se raději kdykoliv podívám na DVOJÍ ŽIVOT VERONIKY než na tehle auterský debut, který mě neoslovil.(02.02.2012)
Zdroj: ČSFD.cz (2012-02-02)V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1987.(24.11.2019)
Zdroj: ČSFD.cz (2019-11-24)ocenenia :MFF Cannes 1989 -Zlatá Kamera (najlepší filmový debut), uvedené v sekcii "Un certain regard"(11.03.2013)
Zdroj: ČSFD.cz (2013-03-11)