Nit z přízraků (2017)

Jó, kde jsou ty časy Hříšných časů a Magnolií, kterými mě PTA tak moc ohromoval. Phantom Thread již bohužel spíš spadá do jeho mdlé tvorby posledních let, kdy mi přichází, že mu již došli nápady a spíš se již jen tak nějak plácá na místě. Podstatou tohoto snímku každopádně není nějaká hluboce promyšlená zápletka, nýbrž postavy a jejich charakterový a vztahový vývoj, a na tom bych chtěl postavit i svůj komentář, jelikož právě to dominuje celému filmu. Ano, Phantom Thread samozřejmě nabízí i poctivou atmosféru a působivé vizuální pojetí, a v obou těchto ohledech musím jednoznačně chválit, jen ani v jednom případě ovšem nejde o natolik výrazný prvkek, abych mohl tvrdit, že už jen kvůli tomu je to třeba vidět. Co nicméně výrazné opravdu je, tak to jsou právě zmiňované postavy, které mě velice zaujaly, ty se tu Andersonovi podařilo vykreslit vážně poutavě a zajímavě, a zvlášť pak tu ústřední Reynoldse Woodcocka lze označit až za strhujícím způsobem zábavnou, a to samozřejmě i díky opětovně dokonalém výkonu možná toho nejlepšího herce vůbec, Daniela Day-Lewise. Škoda jen naopak obsazení Vicky Kriepes do role jeho protějšku, jelikož se jedná o vážně nesympatickou a nepříjemnou paní, co v žádném ohledu filmu příliš nenabídla, narozdíl třeba oproti perfektní Lesley Manville, ta byla boží. A co se týče středobodu filmu, tedy vývoje vztahu ústřední dvojice postav, tak to mě až do posledních pár minut bavilo, jen jsem ale úplně nepobral závěr, který vyústil v divný vztahový paskvil. Tempo to pak má spíš pozvolnější, což ovšem není výtka, jako spíš jen upozornění, a důležitější je, že i navzdory tomu film nenudí. Za mě se tudíž jedná o sice snesitelnějšího PTA z poslední doby, ale to především jen díky strhujícímu Day-Lewisovi a jeho parádní postavě, zbytek pak lze označit jako fajn, ale to je prostě na tohoto tvůrce strašně málo.

Některým čtu závěr film zkazil, pro mě ho naopak zachránil. Všechen ten chlad a emocionální pusto (vlastně všech postav) náhle spláchla vlna lásky. Možná trochu nepochopitelné, ale existuje vůbec pochopitelná láska? Ale odstupme od impresí. PTA brilantně buduje scénu, tempo, napětí, zamlčuje, vypráví v náznacích, pohledech. DDL ještě brilantněji hraje. A mistrovský je zvuk. Nejen hudba, precizně dávkovaná, místy ztišená k hranici slyšitelnosti, místy burácivá, ale i ruchy. Viz scéna snídaně po svatbě s evším tím chroupáním a cvakáním zubů o lžíci... Krásně nesnesitelná, krásně definující hrůzu ze soužití s cizím člověkem. Není to nejsnadnější film, na letmý pohled se může zdát být banálně povrchním, lehoučký podivně postavený biopic plný iracionáně se chovajících postav. Já ho ale čtu jako film o lásce, nejhlubší vyzbání lásce se všemi jejími iracionalitami, podivnosti, zástěrkami, děláním se lepším, vzájmeným objevováním zlozvyků a chyb... Chladně vřelý film.

Podobné díky Danielu Day-LewisoviAž na krev, ale mnohem elegantnější, světlejší, čistší, vizuálně bělejší a méně surové. Dokonalé hloubkové rozpracování osobností postav, doprovázené křehkou hudbou, dává Niti z přízraků jeden z nejplynulejších průběhů dějů vůbec. Díky tomu, že Anderson zde stál i za kamerou, dostáváme velmi estetické scény – film pak působí, jako by byl natočen přesně tak, jak by si ho hlavní postava sama představovala podle svých perfekcionistických sklonů. Jak už mnozí psali i já jsem si nebyl jistý tím závěrem. Chápu, že ve vztahu už mezi nimi probíhala jakási psychologická válka, kterou on nakonec přijal, ačkoliv dřív se mu konflikt příčil. Není to ale nic, co by mi zkazilo celkový dojem. Po nějakém přemýšlení ten konec chápu víc. Zpočátku jsem měl dojem, že Reynolds je spíš sociopat, takže jsem si neuměl představit, že by byl schopný lásky. On ji ale dokázal ocenit až teprve, když byl slabý.

Perfekcionistický Anderson vybrousil až na dřeň snímek o perfekcionismu a idealismu. Neuvěřitelně nápaditou režii, dokonalou barevnou paletou a naturalistickým vhledem zpracoval uchvacující příběh o lásce ve vztahu. O těžkém vztahovém rozpoložení s postavy, které jsou jaksi úplně odlišné a vy jen sledujete tu impozantní hru. Všechno ladí, vše sedí a příběh graduje do všech stran. Řekl bych, že obě pohlaví na to budou mít odlišný názor, ale aj tak budou sledovat tento film s úžasem a zaujetím, protože PTA vytvořil mistrovské dílo. Já jen seděl a na chvíli se ocitl v jiném čase. Mistr je režisérní skvost, ale svým tématem a částečnou zdlouhavostí mě nedokázal tolik nadchnout i přes svou výjimečnost. Hříšné noci mě nepodali takovou ránu do nitra. Lékořicová pizza nedokázala otevřít moji duši a povědět ji, co se sluší a patří. Nit z přízraků mi toho nastiňuje dost a otvírá témata nad nimiž je záhodno se zamyslet. Nechá mě pak kochat se neurvalou režií a vychutnávat si hudbu, či ty neskonale přírodní výkony herců. Budu muset rewatchovat Andersonovu kinematografii! Tahle romaňťárna jde na vrchol k dalším laskýplným pohybujícím se obrázkům. - 100 % -

Nikdy by mě nenapadlo, že film o nějakém krejčím by mohl být zajímavý. Ale je. Je to tím, že to není obyčejný krejčí, ale takový, co je velice žádaný a zároveň má své vnitřní démony. Teda v tomto případě i vnější. Závislost na mrtvé matce, potažmo na živé vlezlé sestře, osobnostní rozmary, využívání vztahů s ženami k tomu, aby z nich dělal své modelky a hromosvody, to z něj dělá člověka, který sice je génius ve svém oboru, ale žít s ním je zatraceně těžké. Obzvlášť když si nabrnkne mladou. Ale ta se nedá a vyřeší to vskutku originálním způsobem... který šokuje nakonec hlavně tím, že i sám krejčí na něj rád přistoupí, navzdory tomu, co to s ním dělá. Fakt zajímavé a nečekané.PTAprostě umí a když mu do toho ještě vstoupíDaniel Day-Lewis, tak není třeba se obávat nudy. Ale ta vlastně místy trochu byla.Vicky Kriepsse do role taky slušně hodila.