Mistr (2012)

Miluju tu hutnou vrstevnatost a obtížnou uchopitelnost filmů PTA. Když se na to dívám, vlastně to ani nepůsobí tak výjimečně - je to prostě jen dobré psychologické drama na téma xy - ale po jeho skončení mám vždy pocit, jako by všechno ostatní (včetně většiny klasiky) bylo triviální, předžvýkané a omleté.

Nevím, jestli bych byl někdy schopen seřadit PTÁčkovy filmy od nejoblíbenějšího po nejslabší, protože třeba takového Mistra jsem vždy považoval za jeden z těch lehce slabších kousků, a po nedávném shlédnutí v něm vidí další Mistrovské (pun intended) dílo. Leckoho asi odradí absence tradiční narativní struktury a pozvolné tempo, film nespěje k žádnému vyvrcholení, spíš jen tak spontánně plyne dokud nevyšumí do ztracena... Nic z toho mi tentokrát nevadilo, naopak oceňuji, jak zvláštní a unikátní film to vlastně je... Navíc s dvěma z nejlepších hereckých výkonů v PTÁčkově filmografii a asi i celkové historii kinematografie. 10/10

Při sledování filmu Paula Thomase Andersona jeho rukopis prostě poznáte. Ať už jde o režii, nebo o scénáře, ve kterých vytváří netradiční charaktery postav a právě za to ho obdivuji. Spousta podivných postav nebo jevů se dnes ráda romantizuje, často jen proto, aby v divákovi vyvolaly nějaké pohodlí nebo falešně pozitivní emoce. PTA na to ale jde úplně opačně a servíruje postavu, u které žádné romantizování opravdu nepřipadá v úvahu. Freddie Quell je těžce problematický člověk. Trápí ho věci, které většině diváků musí připadat vyloženě nemorální – hypersexualita (pravděpodobně jako následek PTSD), popíjení různých jedovatých směsí coby forma závislosti, incest a to dokonce opakovaně se svou tetou. K tomu cholerický temperament a nízký intelekt. Film navíc nijak nenaznačuje, že by mu bylo možné skutečně pomoct. Přesto se objeví někdo, kdo si to myslí – vůdce sekty Lancaster Dodd (zjevná narážka na scientologii), který na Freddieho narazí víceméně náhodou během jeho útěku. Pokouší se ho vtáhnout do svého učení a začlenit mezi rodinu a ostatní následovníky. The Master je se těžko uchopuje a pro mainstreamového diváka je všechno jen ne vděčný. Formálně je stejně nekompromisní jako tematicky. Dlouhé záběry, minimum vysvětlování a hudba Jonnyho Greenwooda vytvářejí spíš odstup než emoce. Kamera na 65mm formátu působí monumentálně, což hezky kontrastuje s vnitřní prázdnotou postav. Pokud ale přijmete styl vyprávění PTA, dostanete velmi přesný psychologický portrét zvrácené osobnosti zasazený do poválečné Ameriky. Žádnou katarzi ale nečekejte, film končí v podstatě tam, kde i začal.

Spolu s Půlnočním kovbojem je Mistr moje nejoblíbenější filmová studie sociálního odcizení a osamělosti. Hutný, naoko prázdný snímek o prázdných lidech, kteří se navzájem fanaticky potřebují a ve kterém je napojení na vznik scientologie pouhý katalyzátor jejich prazvláštních vztahů, nikoliv nezbytný vyprávěcí prvek. Tím jsou samotné postavy, jejich pohnutky a hmatatelná traumata, která postupně odkrývají jejich pravou tvář a posouvají příběh dopředu jejich do posledního detailu promyšlenou psychologizací. Phoenix a Hoffman zde podávají životní výkony, nádherně se na to celé kouká a hraje do toho famózní hudba Jonnyho Greenwooda. Geniální film, který ale zdaleka nemusí hitnout napoprvé. Můj třetí nejoblíbenější PTA.

A Oscara za najviac premrhané AAA osadenstvo dostáva.... Andersonov Master! Čo z toho, že tu pracuje s najlepšími hercami posledných rokov, keď to je taká nezáživná pakovina o vymletej rodinnej sekte a ich ešte vymletejšom nohsledovi. Herci hrajú ostošesť, ale všetko ostatné ide proti nim. Žiadny poriadny dej či zápletka, žiadna gradácia či nebodaj pointa, nič...pár myšlienkových "cvičení" a alkoholových excesov, pri ktorých je aj sledovanie Senzi TV zážitok roka.