Nikdo mě nemá rád (2024)

Sára so svojou matkou rozpráva po slovensky, ale keď sa na ňu nahnevá, prepína do češtiny. To bola vo filme asi jediná vec, ktorá bola autentická. Všetko ostatné pôsobilo tuho a plytko. Vizual bol trochu kaurismakiovský, ale tak lacno, lebo interiéry vyzerali ako z airbnb, rekvizity ako lacné retro. Teším sa že je to ďalší domáci film s intersex tematikou, ale že práve s takýmto vykonaním a názvom?

Tohle by měli předepisovat při nespavosti, jedná se o trénink na mistrovství světa v zírání do blba / na blba / na lesby. Hlavní hrdinové tohohle majstrštyku zřejmě komunikujou telepaticky, pak tam ale chybí titulky, zejména při scéně, kdy čumí v galerii na bobra. Sledování příběhu ústřední dvojice mi působilo utrpení a jediný, co mě napadlo, bylo vypíchnout si voči a postříkat ty zoufalce Biolitem. Když začali mluvit, chtěl jsem si zalít zvukovody voskem, zejména ve chvíli, kdy se dozvíme, že je oboupohlavní. Jedna hvězdička za kozy ve sprcháči a masturbaci ve stylu Anny Proletářky. Sára chce na misi a alkohol je metla lidstva 😂

Nic skandálního se nestalo, ale vidět už znova obě pohlaví vedle sebe asi nepotřebuju. Rebeka Poláková tu svou "divnou" hraje skvěle, Mantas Zemleckas je kvůli jazykové bariéře neposouditelný (nicméně předabován asi není, jeho přízvuk tam krásně sedí). Škoda, že je Nikdo mě nemá rád tak nudný film. Hodnocení pod 60 % si nicméně nezaslouží.

Dosť zaujímavý film, ktorý určite zaujme najmä svojim námetom. Ale okrem toho aj formou spracovania, ktoré mne osobne prišlo také "grécke" (pripomínalo mi to grécku filmovú produkciu), a musím bohužiaľ uznať, že v tomto prípade to bolo skôr na škodu ako úžitok. Postava introvertnej Sáry ma bavila hneď od začiatku a aj následná zápletka, v ktorej sa spoznáva s Martinom. Ale tie dialógy tu strašne chýbali a celý ten tichý štýl mi vôbec nepasoval. Veľká škoda, lebo tento film mal rozhodne čo povedať (a nie len ukázať). 2*

Hodně zvláštní počin. Čekal jsem asi něco úplně jiného, a dostal jsem asi standard toho, co tato dvojice umí. Co taky jiného, když jsou autory Olgy, že ano? Že mě to nenapadlo hned... Zcela minimalistický film s minimem dialogů a hudby, i příběhově jednoduchý, ale je pravda, že pohledy, gesta a pohyby mnohdy řeknou víc než spousty zbytečných slov, když je podá někdo, kdo to aspoň trochu umí. Na konci filmu mi chvilku trvalo, než mi docvaklo, kde se tam vzala Taťjana Medvecká a co má její přítomnost znamenat. Ale než se uložila do postele a zhasla, došlo mi to. Víckrát to asi vidět nepotřebuju a na Olgu to určitě nemá (taky není divu, to byl silný námět, tam se v jejich stylu mohli vyřádit a taky vyřádili), ale pro jednou to byla docela zajímavá podívaná na nesplněné sny jednoho osamělého člověka.