Nickel Boys (2024)

RaMell Ross utvrdzuje diváka, že stále existujú spôsoby ako svojsky odrozprávať príbeh o nespravodlivosti, ktorý sa tentokrát tiahne v jemnom a elegickom duchu a to aj napriek experimentálnemu vyobrazeniu, na ktoré sa síce pozeráte svojimi očami, perspektíva sa však unikátne a efektívne podriaďuje černošskému chlapcovi a jeho nazeraniu.80%

Nickey Boys je klidný a nečinný film, který cílí na úzkou skupinu lidí. To by to nebyly Oscary, kdyby se na nominacích nepřichytil i nejaký film s tématikou černošské rasy. Jedná se o standartní oscarovou návnadu, která nezaujme masy, ale kritici si na ní libují. Na každý z uměleckých filmů se dívám s trochou nejistoty, s trochou předsudků. Takové filmy často bývají dlouhé a pro obyčejného diváka prázdné. Přesně takto jsem vnímal i tento snímek, který sice vypadá nádherně na pohled, je krásně barevný, ale je k divákovi dost nepřístupný. Snímek ve stručnosti pojednává o Elwoodovi, který se nachází v polepšovně Nickel. Tam sledujeme určité zvěrstva, které se na této „akademii“ děly. Vše pak vrcholí vraždami, které x let poté vyplavou na povrch. Spousta scén ve filmu je zahalena v lehkém tajemství a během filmu jsem občas nechápal, proč tu ten záběr je. Film volí odlišnější cestu vyprávění o minulosti, protože vypráví paralelně. Jedna rovina sleduje Elwooda v ústavu Nickel. Druhá rovina, jen okrajová, pak sleduje vyšetřování vražd prostřednictvím internetových článků, které sleduje jeden z těch, kteří v ústavu byli (Turner). Film je spíše památkou těm, kteří v ústavu zahynuli a pro klasického diváka je lehce odtažitý, a to v několika bodech. Jednak to je délka filmu, necelé dvě a půl hodiny, ve kterých se z pozice hybatele děje moc zásadně neděje. Dále tomu tak je také z pozice celého vyprávění. Film je totiž místy dost tichý, sice chytře rozvržen, přesto jsem občas ve filmu tápal a nechápal, proč zrovna tento záběr. Většina scén je eliptických, často v nich není řečeno všechno, což mi lehce vadilo, neřeknu jen někdy, ale po většinu času už to bylo lehce namáhavější. Na druhou stranu má film mnoho emocí, které, budu-li upřímný, na mě moc nefungovali. Tím, že je celé vyprávění takové experimentálně tiché, tak jsem nedokázal plně procít vše, co se postavám děje. Neříkám, že by byly postavy či dialogy špatně napsané, protože nejsou, jenmi tento přístup moc nevyhovoval. Jakmile jsem film dokoukal úplně jsem nevěděl, jak jej vnímat. Filmem se prolínají dobové záběry a fotky, sledujeme to z pozice dvou postav - to vše ve mně budilo dojem, že na tento film nemám kapacitu, že nedokáží plně ocenit jeho kvalitu. Z hereckých výkonů lehce vyzdvihnu Ethana Harisse v roli Elwooda, který toho zas tak mnoho nepředvedl, ale i tak na něj stížnost nepřilehne. Dalším je i role Turnera v podání Brandona Wilsona, který hraje o poznání lépe, přesto bych tu úplně nezářil. Kde mě film nejvíce zaujmul, tak byla technická stránka, kde naprosto dominovala krásná kamera. Pomalé a táhne záběry plně sytých barev byla pastva pro oči. Kamera byla po většinou v 1. osobě, což byla zajímavá stylistická volba, ale pomohlo to jednak k originalitě, ale také k sblížení diváka s postavami. Scény jsou jednak moc hezky nasnímané, ale také i krásně nasvícené, což mi dohromady dělalo velmi příjemný zážitek, alespoň tedy z této pozice. Další složkou je zvuk, který je nečinný, přesto ostrý a přesný, což přesně koresponduje s filmem. Za zmínku stojí i hudba, která je během filmu pěkná, největší sílu pak má v záběru, kde si mě ty dobové záběry za doprovodu saxofonu získaly. Celkově se jedná o povedený film, který však plně nedokážu ocenit. Co cením je povedená technická stránka, její čistota a rozvážnost. Ve výsledku mě však film lehce odrazoval. Veškeré vyprávění v 1. osobě, scény, kdy se řekne pár vět a zbytek si divák musí domyslet na základě nečinných reakcí postav pro mě bylo oříškem. Bohužel, ačkoliv jsem se snažil, tak ve mě film nevygeneroval takové emoce, jaké bych chtěl a proto ho označím za nečinný a tichý a cílený na dost úzkou skupinu lidí, kteří k tématům filmu mají blíže. Známka:7/10

Šestnácti milimetrová first-person artovka, coby snaha vyvolat širší debatu o morálních problémech americké černošské historie. Stylistický přístup ReMella Rose si diváky spíše hledá, než že by měl ambice usilovat o nějaké univerzální uznání. POV styl a náročnější filmová metráž, může totiž na mnohé působit rušivě a tím i bránit, aby stylem neoslovený divák pochopil širší pointu snímku. Naštěstí patřím k těm, jež podobné vizuální experimty vítá a užívá si. Pointa mi sice neunikla, ale výtka by byla. Herci jsou právě k vůli kameře z první osoby často mimo záběr, jejich výkony jsou tedy hůř čitelné, což nutně stěžuje divákovi emoční napojení na jejich práci... víc jsem nenašel... tedy spokojenost.

Nickel Boysje historická dráma odohrávajúca sa na konci 60 rokov v Amerike. Prostredníctvom cesty dvoch chlapcov skúma témy Hnutia za občianske práva a brilantne zobrazuje hrôzy ktorým čelia černošskí študenti na reformných školách tej éry. Film je natočený z pohľadu prvej osoby, pričom kamera funguje ako oči hlavného hrdinu- diváci ho viac počujú ako vidia. Chvíľu môže trvať kým sa divák tomuto nekonvenčnému štýlu prispôsobí a môže pôsobiť rušivo, najmä pre tých ktorí tento štýl nepoznajú. Hoci film prináša odvážny a silný príbeh, jeho jedinečný prístup k natáčaniu môže obmedziť jeho príťažlivosť. Nickel Boys je pútavý film no bez experimentálneho prístupu by mohol byť ešte silnejší. RežisérRamell Rossnarába s citlivou témou s veľkou starostlivosťou a scenár efektívne sprostredkúva chlapcovu traumu a vnútorný konflikt. Film je bohatý na symboliku, ale ponúka málo vysvetlení, takže niektoré momenty je ťažké rozlúštiť. Namiesto spoliehania sa na experimentálne rozprávanie by Rossovi mohlo lepšie poslúžiť keby sa zameral viac na samotnú surovú silu príbehu. Film vyniká aj silnými hereckými výkonmi.Ethan Cole SharpaEthan Herissesú výborní. Režisér Ross je veľmi talentovaný tvorca a oplatí sa sledovať aj jeho ďalšie filmové diela. 8/10

sto čtyřicet minut dlouhá artovka, jejíž tempo není úplně z nejrychlejších a která nedá ani jednu minutu z poměrně štědré nadílky divákovi zadarmo. Téma zajímavé a osobitě zpracované, ale nemůžu se zbavit dojmu že oproti realitě (která musela být dost drsná) je to ještě poměrně uhlazené a často tu vítězí forma (a hrátky s ní) nad obsahem. Jestli se někomu nepozdávala Anora v oscarových nominacích, protože je lehce mimo toho co se běžně v nominacích objevuje, tak tenhle kousek si jede úplně jinou ligu. Upřímně jsem měl co dělat abych to dal na jeden zátah a i když jde o dost unikátní kousek, tak si nejsem úplně jistý, že ho dokážu docenit. Na to bych ho totiž nejspíš musel vidět znova a to asi jen tak neklapne...60%