Nežádoucí láska (1991)

Byznysmen s politickými ambicemi Jules se osudově zamiluje do servírky Flo – to je základní dějová linie, na které je vystavěn dost komplikovaný (a místy dost nepravděpodobný) příběh manželského trojúhelníku, bohatě prošpikovaný penězi, mocí a homosexualitou. T toho všeho je namíchaný smrtící koktejl pro většinu zúčastněných. A přesto, že je to tak trochu brak, díky Robardsovi a De Mornay je z toho jedním dechem sledovatelné drama. Naznačuje jej Flo už na začátku: „Mám ráda bohaté staré pány…starší pány.“ A odmítnutí brože, to chce odvahu. Kožich, to už je jiná. Podle překladatele šlo o lišku, já myslím, že to byl norek. Neštěstí začne v paříži při požáru hotelu a náhodné fotce milenců, která neunikne homosexuálnímu bulvárnímu novináři, který tam dlí jen shodou náhod. Ale co by byl život, potažmo film bez náhod? Na scéně se postupně zjevují další postavy a jsou vzájemně tak propletené, že dá občas práci se v těch společnostech, klubech a postelích orientovat, notabene mezi klienti homosexuálního gigola. Těžký život smetánky, fakt. Vlastní drama se rozjede až po sebevraždě Hectora, sebevraždě se třemi kulkami v hrudníku. Pak je jasně vidět, že peníze můžou všechno. Vrahem se jasně jeví být Jules, ale rozuzlení je nečekané. Vše do sebe začne zapadat až v poslední čtvrtině a vzhledem k dvoudílné podobě je to místy rozvláčné a nůžky by slušely, na druhou stranu by to možná ubralo pochopitelnosti. Mrtvých je ale fakt hodně. Morální ponaučení až v samotném závěru přinese obyčejná vosa, která práskače a vyděrače píchne do jazyka…(18.06.2008)