Nesahejte na prachy (1954)

Pre francúzskeho legendárneho herca Jeana Gabina bola úloha vNesiahajte na prachy, doslova (u)šitou na mieru, ba dokonca ešte lepšou a povedzme trebárs i vhodnejšou, než všetky tie obleky, ktoré protagonista Max, nosí vo filme, ktoré mu mimochodom tiež sedia ako uliate, pričom, popri týchto súbežných okolnostiach, taktiež zaznamenávam i vskutku celkom pozoruhodný, filmový debut Lina Ventury, možno i samotného „nasledovníka” tohto velikána, keď si viem zároveň predstaviť aj to, že dozaista nie je úplne sám, totižto je aj málo ďalších, ktorí sú na tom podobne, ale zosadiť ho z trónu, je celkovo mimoriadne náročné, až absolútne nemožné...? Tešil som sa aj na moju veľkú obľúbenkyňu Jeanne Moreauovú, no bohužiaľ musím skonštatovať, že jej režisér Jacques Becker, nedal príliš veľa priestoru sa plne predviesť, i keď má niekoľko šteklivých scén, za to mi to vykompenzoval s hlavnou postavou, ktorá doslova nezlezie z plátna, čím je fascinujúce sledovať každý jeden záber, v ktorom sa zakaždým objaví. Nakoľko sa strihačka Marguerite Renoirová, rozhodla, že k 94. minútam stopáže, už ďalej vôbec nič nepridá, čo by som si naozaj veľmi prial, pretože film by sa rozhodne „uživil” i s nasledujúcimi 20-30 minútami, len to by sa chcelo asi trochu viacej pohrať so scenárom, ktorý je v tomto momentálnom rozpoložení, nastavený presne tak, ako je mu zrovna určené, preto mám zrejme prehnané očakávania, ktoré sa v tomto prípade síce nikdy nenaplnia, ale i napriek tomu prevláda celková spokojnosť, až by som miestami povedal, že nadšenosť, kde som opäť poctený tým, ako mi Gabin neustále „dokazuje”, akým je ojedinelým, hereckým druhom, ktorý sa už viac nenarodí, o to si ho treba viac vážiť...

V rámci vývoje "populární větvy" francouzské kinematografie jde bezesporu o zásadní film: Jean Gabin díky němu zažívá v půlce 50. let velice úspěšný comeback, v jedné z výrazních rolí se zde vůbec poprvé před kamerou představuje další legendární herec Lino Ventura a celkověNesahejte na prachypředstavuje typ filmu, na nějž se různými způsoby ještě dlouhá léta v zemi svého vzniku navazovalo. Ale navzdory tomu po 66 letech zůstalo něco, co má blíže k ryze dobové záležitosti bez přesahu, než ke kultovnímu filmu. Gabin zde sice dle mého názoru vyčnívá pro mnohé spíše proto, že je ze všech nejznámější a má nejvíc prostoru, než vyloženě nezapomenutelným výkonem, ale v rámci vzájemné herecké souhry, která zde plně funguje, to nevadí. Tož ano.. skvělí herci, krásné ženy, podmanivá titulní skladba i černobílý vizuál, luxusní auta, obstarožní výtahy a jiné dobové vychytávky (gramofonový music-box z 50. let), řemeselně dokonalá záležitost.. chtělo by se říci, co bych si měl přát víc? A přeci, slušné dvě třetiny filmu šly jaksi úplně mimo mne, neoslovilo mne to. Gangsterky nikdy nebyly a nejsou mým šálkem čaje. Zachránily to občasné náběhy ke komedii (byť možná neplánované, nejčastěji ty s fackujícím Gabinem) a pak velká akce směrem k závěru. I díky ní a všem vnímaným kladům hodnotím nakonec dle možností pozitivně, jako sympaticky průměrný film.60%

Jean Gabin ve své typické roli gangstera a filmový debut Lino Ventury v roli stejné. Příběh známý a v tomto žánru nemálo používaný, takže v zájmu všeho dění nechybí ani pořádná femme fatale s tváří Jeanne Moreau, která patřičně rozdá karty. Byla provedena loupež 50 milionů franků ve zlatých prutech, vlivem čehož mají dva přátelé v úmyslu stylově odejít do důchodu. Problémy nastanou, když je jeden z nich unesen a je požadováno výkupné právě z onoho lupu. Ano, známá dějová šablona je skutečně daná. Únos, výkupné, řešení problému, přestřelka. Ale ono to kupodivu není všechno. Je také hodně zohledněna charakteristika daných jednotlivců v zájmu k lepšímu pochopení jejich reakcí a vůbec činů. Jedná se o povedenou klasiku svého žánru. Sice ne úplně, ale černobílý obraz byl vytvořen po vzoru noir, takže prostředí nočních klubů či lesk ulic po dešti náležitě vyniknou. Za pozornost stojí také Bluesový soundtrack Julesa Wienera, který si danou atmosféru doslova podmiňuje. Na snímku si tvůrci zkrátka po všech směrech dali záležet a je to v mnoha ohledech zná. Snímek samozřejmě, jako každý jiný, stárne, ale v rámci klasik stále má své pevné místo.

Tak tohle nahlédnutí do zločineckého podsvětí se mi velmi zamlouvalo, byla to přímočará chlapácká jízda s jedinou otázkou -
parťák nebo prachy, v tomto případě osm cihel zlata.. No a bylo nad slunce jasné, že blýskavý drahý kov strhne pozornost
všelijakých živlů.. Jean Gabin v roli Maxe dokonalý, elegantní gentleman, radost pohledět, ten jeho nádherně shovívavý pohled na Ritona si budu pamatovat, stejně tak jako pohled, který věnoval půvabné Marilyn Buferdové.. Lino Ventura v roli Angela mě velice potěšil, dal toho mladého drsňáka a drzého chlapíka v kvalitě první ligy. A ženy jsou tu krásné tak, až se tají dech..

Scénář nevyniká nápaditostí ani napínavostí a dialogy nejiskří tolik jako třeba ony Prévertovy, ale na Paříž zvenku i zevnitř, Gabina a sadu oslnivých děvčat radost pohledět, facky jsou na doraz, příběhu o mužském přátelství a stárnutí nechybí jemná nostalgie a dojde i na roztomilé detaily: gangsteři si tu mažou keksy paštikou, a než se v pyžamu uloží do kanafasu, řádně si vyčistí zuby.