Milenci z Montparnassu (1958)

"Až poznám vaši duši, namaluji vaše oči."(Amedeo Modigliani). O tomtoitalském malířijsem před zhlédnutím tohoto filmu nevěděl zhola nic. Jeho duše musela být bezpochyby dosti rozevlátá, asi jako každého umělce. Miloval ženy a víno a možná spíše v opačném pořadí. Gérard Philipe jej ztvárnil velmi věrohodně, jako by tušil, že i jeho životní osud bude tragický. Ze začátku je diváku dotyčného především líto. Zvláště ono prostředí zakouřené hospody plné chlastu dělá své. Pak se ale na scéně objeví mladá dívka Jeanne (Hébuternovou),a atmosféra snímku se stává méně tragickou a více romantickou. Možná víc romantickou, než by si skutečný příběhModihoaJeannezasloužil. Ale to bychom asi sledovali trošku jiný film, než jakým Milenci z Montparnassu jsou.

Poslední roky talentovaného italského malíře si tvůrci přiučísli a měla jsem pocit, že se historií příliš netrápili, nicméně v tomto případě jsem ochotná přimhouřit oči, Gérard Philipe je totiž v roli Modiglianiho dech beroucí, strhující, lehce uvěřitelný, tuším, že na hranici hereckých možností.. Příběh zajímavé a vnitřně rozervané osobnosti přiblížil dokonale, v tomto smyslu funguje snímek jako psychologické drama skvěle (tísnivě), život na hranici bídy, utrpení a pochyby nad tvůrčí prací, kladný vztah k alkoholu, drogám i ženám.. Bohužel ani životní láska Jeanne nedokázala zvrátit jeho osud, ani svůj vlastní.. Krásně smutné pokoukání..

Jednoduše řečeno, je to snímek o tom, kterak nebyl o slavného malíře Modiglianiho a jeho dílo zájem. Hlavní roli si střihl Gérard Philipe, u nás známý především ze snímku „Fanfán Tulipán“(1952). Tvůrci upozorňují, že byť je děj založen na skutečných událostech, o životopisný příběh z určité doby malířova života se nikterak nejedná. Dobře odvedené stanovisko, kdyby náhodou vnikl dojem, že něco historicky nesedí. Snímek stojí za porovnání s podobnými filmovými počiny českými vzniklých taktéž v padesátých letech. Jako třeba „Mikoláš Aleš“ (1951). Osudy obou malířů ohledně nezájmu o jejich díla a vzniklá chudoba jsou v podstatě obdobná. U Mikoláše Alše však dle stranické ideologie byly za celou tvorbou zcela jiné důvody. Každopádně platí rčení, že se umělec stane slavným vždy až po své smrti. Co se týče Modiglianiho, tvůrci dějově pojali jeho pád a chudobu ve spojení s melodramatem, což v jistých ohledech může, fungovat, ale také nemusí. Poukazuje to na člověka, který má také city, čímž se od jiných ničím neodlišuje, ale to na druhou stranu zase není důvod, proč by se na něj mělo vzhlížet jako na někoho výjimečného. Proč by mělo být srdcervoucí sledovat chudého umělce, jak se mu v nějaké restauraci nedaří prodat své kresby, když na ulici trpí mnoho lidí bez střechy nad hlavou. Za pozornost stojí obchodník s uměním Morel, kterého si zahrál Lino Ventura. Modiglianiho obrazy by koupil, jenže v jeho zájmu je co nejvýhodněji, takže jen trpělivě čeká, až Modigliani spadne na samotné dno. Lze uznat, že se tvůrci pokusili o emoční film v rámci tragického osudu, ale moc to nefunguje. Přímo psychologické pojetí by určitě zafungovalo lépe než obyčejné melodrama. Zobrazit méně UPRAVIT

Letos nám domov zdobí Amedeo Modigliani. Zatím ovšem jenom prostřednictvím kalendáře s jeho reprodukcemi 12ti portrétů posmutnělých ženských tváří s labutími šíjemi. Daleko dříve mi přiblížil tragický životní osud italského malíře film Montparnasse19 s nezapomenutelným Gérardem Philipem v roli Modiho, který patřil k pařížské umělecké bohémě a celou svojí osobností, bouřlivým životem i svými díly dráždil a pobuřoval úzkoprské šosáky a moralisty své doby. Atmosféru filmu, který asi poněkud romantizuje tehdejší umělecké prostředí (což mě osobně vůbec nevadí), umocňuje působivá hudba, kterou zkomponoval Paul Misraki. Nesmrtelní filmoví Milenci z Montparnassu odpočívají spolu bok po boku na hřbitově Père Lachaise v Paříži.

Po několika viděných filmech s Gérardem Philipem jsem chtěl napsat, že i Francie měla svého Jamese Deana, ale vzhledem k dožitému věku a počtu filmů je to spíš francouzský Montgomery Clift. Každopádně strhující talent, hodně by mě zajímalo, jak by jeho kariéra pokračovala v "novovlnných" 60.letech. Beckerova jako vždy neokázalá a velmi realistická režie taky potěší, ostatně ten už toho před sebou bohužel taky moc neměl.