Neříkej mi mami (2025)

Nórska vzťahová dráma, kde režisérka spája viacero pálčivých tém dokopy a robí to na pozadí absurdného romantického vzťahu dovedeného do extrémov. Hlavná dvojica fajn, ale celkovo mi tam chýbalo niečo energické a dostatočne emocionálne zdrvujúce, čo by som si hravo zapamätal. Preto u mňa len silnejší priemer. 60 %

7/10| Takový duchovní nástupce rovněž severského psychologického dramatu z 90s All Things Fair (debutový film Knag a poslední film Widerberga - možná jenom náhoda a možná taky ne:-)). Doba ovšem pokročila, takže kromě zakázaného vztahu v manželství nespokojené postarší učitelky a jejího dospívajícího studenta, který se odehrává přímo před zraky v minulosti nevěrného manžela, do hry vstupuje i společensky rezonující téma v podobě (ne)legální migrace. | Po příběhové stránce se jinak žádné zásadní překvapení nekoná a v rámci netradičního milostného trojúhelníku Knag v průběhu děje naservíruje všechny obvyklé žánrové ingredience (sexuální přitažlivost, citová posedlost, žárlivost, intriky, vztahová toxicita, zneužití (bez)moci, manipulace, zrada), které v podobných historkách "od lásky k nenávisti" hrají hlavní roli. Vystoupit z řady se film odváží až v samotném závěru, který se naštěstí nezvrtne v nějaké psycho thrillerové divadlo s bolestivě nepříjemnými odchody některých postav ze scény, ale přesto si dokáže uchovat nekompromisní vyznění. | Škoda, že pozornost ve filmu není věnována ústřednímu páru rovným dílem a psychologická studie je zaměřena jen na životem znavenou učitelku, nalézající v nerovném vztahu se ztrápeným imigrantem novou chuť do života (palec nahoru za decentně natočené milostné scény, kterým ovšem nechybí pocit živočišnosti), nicméně charakterový oblouk hlavní postavy (od vznešených ideálů k pragmatické vypočítavosti snadno a rychle:-)) film vykresluje skvělým způsobem, což je zásluha především výborně hrajícího castingu v čele s Tjelta, která ve všech polohách role podává přesvědčivý výkon. |PeZet

Výsledek děje lze charakterizovat buď podle recenze /Gazettely na IMDb/: "Když je Evina pohodlná existence ohrožena, tak se její pokrokové ideály ukážou jako tenká slupka na bezohledném pudu sebezáchovy. Původní norský název SE MEG znamená PODÍVEJ SE NA MĚ a nakonec se odráží v tragické ironii: její cesta začala zoufalou potřebou být viděna a končí tím, že je nakonec nucena podívat se na děsivou pravdu o tom, kým se stala". Anebo lze také stručně film charakterizovat jako:  "Sluníčkářský film aneb Norce středního věku se zachtělo mladého masíčka."

Po většinu stopáže jsem měl dojem, že sleduju standardizovaný (tj. zaměnitelný) festivalový film. Považte: soft erotika, pro tuto produkci naprosto běžné (divil bych, kdyby s ní film neoperoval),lyrikaoprotiepice, netradiční vztah, tentokrát mezi starší ženou (Norkou, učitelkou, vzdělávající migranty v místním jazyce) a výrazně mladším mužem (sotva dvacetiletým syrským imigrantem, žadatelem o azyl). __ Na okraj: ano, za mě nedává moc smysl uvažovat v opozici "žánrového" oproti "festivalovému" film, i festivalový film je podle mého zvláštním typem žánrového filmu (má svou sémantiku a svou syntax). __ Ale abych to dopověděl, tak musím přiznat, že mě na filmuNeříkej mi mamipřekvapil závěr. Kdyby to bylo podle "schématu", tak by vztah Evy a Amira muselo potopit nepřející okolí. Takto (s nesmiřitelným rozhodnutím Evy) film aspiruje být něčím víc než pouze filmem "natočeným na jistotu". 65 %

Mimomanželské vzťahy, nevera, nelegálna imigrácia, sklamanie v láske a zneužívanie moci a prípadne vyvolávanie ľútosti, kvôli osobnému prospechu. V tomto filme je namiešaný riadny koktejl, vďaka ktorému sa nudiť nebudete. Všetko podané severským chladom, ktorý môže južnejším národom pripomínať až psychopatické črty hlavných aktérov.