Neobyčejný život Timothyho Greena (2012)

Máme tady pár Cindy a Jima, kteří nemůžou mít děti. Jednoho večera se opijí, sepíšou, jaké by chtěli, aby jejich dítě bylo, dají to do krabice a tu zakopou na zahradě. Po bouřce se u nich objeví kluk Timothy, který není obyčejné dítě. Je přesně takový, jakého by si přáli – jen má na nohách listí. Je to hodně milý film, který ukazuje, jak může být rodičovství těžké, zvlášť když si své dítě idealizuješ a chceš, aby všechno zvládlo – třeba i dát rozhodující gól. Právě ten tlak na „dokonalost“ je jedním z hlavních témat filmu. Máme zde více linek – Timothy si prostě žije svůj život a zamiluje se, Jim pracuje v továrně na tužky, kde začínají škrty, a Cindy řeší vztah se svou otravnou sestrou. Tyto vedlejší dějové linky doplňují hlavní rodinný příběh a dávají mu širší rozměr. ⸻ Shrnutí Film je hodně milý. Po většinu času soucítíš se všemi postavami a přeješ si, aby tento ideální typ rodiny vydržel.

Timothy Green je ten typický pohodový rodinný filmík na zimní večery. V jádru je příběh sice obyčejný, ale roztomilý kukuč dětského představitele, ždímání emocí a kombinace feel-good movie spolu s uplakaným drámem dělají z filmu neurážející family friendly snímek. Nic světoborného, ale svůj účel film obstojně splnil.

Tak nějak cíleně depresivní ... alespoň dle mého ryze soukromého názoru. Ve své podstatě jde o příběh, který by se chtěl koupat v hřejivých paprscích jara a léta a splněného snu a dětské naivity ... a jako bonus do nich vnést cosi pěkného, cosi lidského a osobního, cosi RODINNÉHO. Namísto toho naráží na nepochopení a neodvratně míří k podzimu - k pestrobarevnému a zdánlivě rozvernému, leč v reálu neúprosnému poutníku, který je předzvěstí zimy a smrti a zmaru. A vy to víte od samotného začátku, takže nějaký přehnaný optimismus by byl dost nemístný. Krom toho: Už vidím, jak by je oba zavřeli, až by byli černí !!! Napřed kdoví jak přijdou k dítěti bez "papírů" (jsme přece součástí vyspělé západní civilizace, a ta si na patřičných úředních "papírech" zakládá, ba co víc - je na nich vystavěná), poté ho zase někde ztratí - a vymyslí si o tom všem naprosto neuvěřitelnou, fantasmagorickou historku. Mrtvolku by sice nikdo, nikdy a nikde nenašel, ale že by nějaké vyšetřování běželo, na to můžete vzít jed. V tom úplně nejlepším případě by skončili v ústavu pro choromyslné ... i se svou pohádkou. A žádné dítě by jim nikdo, nikdy a nikde nesvěřil.

Aby mohl příběh, jako je právě tento, fungovat a oslovit širší diváckou obec, musel by rozhodně disponovat dvěma zásadními fakty, a to silným emocemi a působivým poselstvím. Ovšem ačkoliv se zde tvůrci o oboje skutečně všemožně snažili, tak se jim to ve výsledku ani trochu nepovedlo, čímž vznikla jen opravdu prázdná skořápka, v jejímž nitru nebylo vůbec nic zdařilého. Dále je velice nutné upozornit, že očekávat nějakou serióznější podívanou by byla velká chyba, jelikož primárně se jedná o nevýraznou pohádku, navíc nevhodnou jak pro děti, tak dospělé, prostě nikdo si jí nemá díky čemukoliv užít, což je způsobeno především zápletkou, která nabízí jen zcela bez spádu odvyprávěný, pofidérní, kostrbatý story, nad kterým pozůstává rozum stát, a to i s vědomím, že je to takto pohádkově zpracováno záměrně. K dobru filmu pak nelze přičíst ani postavy, jenž zrovna nevyvolávaly příliš sympatičnosti, jinak dramatických scén bylo poskromnu a nepřinesly taktéž nic zajímavějšího, dále atmosféra žádná, styl žádný, a rádoby srdceryvný závěr již nic nezachránil, jelikož vytěžit nějaké emoce z něčeho tak odtažité bylo jednoduše nereálné. Tato podívaná mě zkrátka absolutně minula, nebavila mě tu prakticky vážně jediná věc, prostě tohle a takhle rozhodně ne!

70% směrem dolů. Byť jde to fantasy, některé scény jsou dost přitažené za vlasy. Nejzoufalejší jsou scény z fotbalu, čili socceru, když je to v tej Americe. Rodiče jsou při koukání na své ratolesti při fotbalu či hokeji také šílení, ale tady je znát, že režisér viděl fotbal možná z rychlíku. Jinak ale příjemný film o rodičovské lásce. Jennifer Garner zde (a skvěle) hraje ženu, která nemůže mít dítě (Co jsem viděl, tak již podruhé). V Juno je to reálný svět, zde jí pomáhá Tim, který vyrostl na zahradě z krabičky naplněné představami rodičů o svém vysněném potomkovi. A propůjčený synek nezklame a dá rozhodující gól při zmíněném fotbalovém utkání. Co na tom, že je to parádní vlastenec. "Pozn. Povědomý Australan Joel Edgerton je jeden z rytířů Krále Artuše. PODRUHÉ 3-2-25 Vzhledem k tomu,že jsem napoprvé dal 3*, nemusím nic měnit, byť by to šlo krapet dolů (65%). Trochu víc mi vadí ten fotbal a ten tyjátr rodičů v hledišti. Napoprvé jsem nezaregistroval Odeyu Rush, která po této první roli nastartovala již docela slušnou kariéru. Pěkné děvče.