Návrat (2005)

„Zas si to vypnul! Nevím, kdy přiletí.“ - „Nemůže jet taxíkem?“ - „Taxíkem?! Musíme znát čas příletu, abychom ho překvapili. Ten večírek má být překvapení, ne?“Blbé je, když oslavenec o žádné překvapení nestojí…Návratje příběhem dysfunkční rodiny. Správně v něm nefunguje vztah rodičů ani sourozenců mezi sebou. A právě na ústředním vztahu rodičů divák vidí náznaky příčin a sám sebe se ptá, kde asi se to mezi individualistickým otcem a neurotickou matkou za těch 40 let jejich společného života pokazilo. Jenže právě motivy chování postav v tomto filmu mi nepřišly příliš zvládnuté. Dařilo se mi vcítit asi jen do otce, motivace ostatních postav mi unikaly. Místy měl film dokonce náběh na tragikomedii (nepovedená oslava, interakce s číšníkem, setkání se společnicemi) a je škoda, že se v otázce žánru tvůrci rozhodli nakonec přiklonit spíš ke klasickému dramatu. Za mě to bude jen průměr.„Tak povídej. Studovala jsi psychologii, že?“ - „Máma je…“ - „Jak dlouho, 4 týdny? Je těžké, když se v rodném domě na předměstí roztéká zmrzlina. Nemyslíš?“(27.07.2025)