Na střeše (2019)

Na střeše je jednou z těch vzácných tragikomedií, které dokážou být zároveň svěží, lidské a upřímně dojemné. Vypráví o Antonínu Ryparovi, zatrpklém, osamělém důchodci, jehož nerudnost je spíše obranným mechanismem než charakterovou vadou. Když poskytne dočasný azyl mladému Vietnamci, který se ocitá na útěku před spravedlností, začíná příběh dvou lidí, kteří se nemohou lišit víc — a přesto si k sobě dokážou najít cestu.Jiří Mádlse zde ukazuje jako zralý filmař, jenž přesně ví, co chce říct i jak to říct. Režíruje s lehkostí, která spojuje humor s citlivým dramatem, a nikdy neztrácí ze zřetele lidskost. Jeho tón je jemný a vstřícný; humor nepůsobí jako únik, ale jako součást života. Dojemný příběh je navíc podpořen krásnými scenériemi i nenápadně příjemnou hudbou. Film připomíná, že empatie je jedním z nejdůležitějších nástrojů v mezilidských vztazích a že předsudky — ať už se týkají barvy pleti, věku či společenského postavení — mohou zasáhnout úplně každého. Rypar není zlý muž. Je to člověk, který přestal rozumět světu, jenž se mění rychleji, než stíhá akceptovat. Přesto právě on dokáže projevit laskavost tam, kde by ji nikdo nečekal.Alois Švehlíkpodává mimořádný výkon. Jako herec s nezaměnitelným charismatem vládne každé scéně — ať už pronáší ostrou repliku svým hlubokým hlasem, nebo jen mlčí a nechává vyprávět svou tvář. Jeho herectví je přesné, jemné a plné emocí. Není divu, že si okamžitě získá divákovy sympatie. O to větší zklamání vyvolává skutečnost, že za tuto roli nezískal Českého lva, ač šlo o šanci, která se stárnoucím hercům nabízí jen velmi zřídka. Jeho mladý herecký partner působí autenticky a pravdivě, a dohromady tvoří nečekaně silnou dvojici. Jejich společné scény postupně skládají obraz přátelství, které se rodí navzdory stereotypům, rozdílným zkušenostem i osobním peripetiím. Na střeše atmosférou připomínáGran Torino, ale nejde o imitaci; film si jde důsledně svou vlastní cestou. V kontextu současné české kinematografie představuje výrazný nadstandard — dílo, které je jemné, citlivé a překvapivě silné.

Česká verze Gran Torina (a herecky skvělý Švehlík mi silně připomínal Clinta Eastwooda), která ovšem nemá potřebnou hloubku a naléhavost, je tak nějak po česku mile hladivá a hlavně narativně málo uvěřitelná a plná klišé. Vztah mezi Ryparem a Songem zdaleka nefunguje, postavy nemají hloubku a já jako si divák si k nim nedokážu najít vztah. Zatímco v Gran Torinu má každá scéna svůj smysl, zde mám dojem, že je to slepenec obrazů, tu vtipných, tu dramatických, tu dojemných. Ale dohromady je to nesourodé a já postrádám nějakou nosnou myšlenku, která by dávala touto snímku smysl a prostor pro zamyšlení. Škoda.

Laskavá komedie o tom, jak vypadá opravdová láska - soucit, pochopení, shovívavost, respekt a vzájemná pomoc druhému i tam, kde o nic nežádal. Co na tom, že ji Mádl zobrazuje mezi starcem a nelegálním asijským přistěhovalcem. Dokonalé vykreslení vztahů, luxusní kamera, poetické vtipkování a silně cholerický, přesto citlivý Švehlík.

Gran Švehlíno. Sice se ve stylu „vyjednávače Martina Riggse“ setkaly dvě hlavní postavy na střeše, ale mělo to spíše nést název Na patře. Z hlediska obsahu na něm zůstává sladká hořkost z hledání místa v životě i motivace na jeho sklonku a zároveň pachuť ze všech těch drobných sázek na jistotu. Ještěže okoralé charisma Švehlíka sympaticky bojuje se skutečností, že jediná dobrá věc na stáří je to, že netrvá dlouho. Přiznám se, že jsem párkrát na chvíli zavřel oči, abych slyšel komisaře Schimanskiho..

Film Na střeše je komorním dramatem s lehkými komediálními prvky, které potvrzuje režijní i životní vyzrálost Jiřího Mádla, kterého známe především jako herce ze svých pubertálních rolí (Snowborďáci, Rafťáci, Gympl, Vejška). Neoslní pompou ani velkými gesty ani velkou výpravou, ale nabízí tiché, intimní zamyšlení nad předsudky, stárnutím, osamělostí i druhou šancí na změnu. V mnohém připomíná „malé velké příběhy“ typu Gran Torino – ale v českém podání. Drama je vhodné pro diváky, kteří hledají lidskost spíš než senzaci, a dávají přednost psychologickému odstínu před dramatickou přepjatostí. Film se mi líbil, proto uděluji 85%.