Na šikmé ploše (1927)

Těžký život dobrodruha, jak by se také dal označit osud hlavní postavy studenta Roddyho ve snímku z němé éry od budoucího režijního mistra hrůzy Alfreda Hitchcocka. Občas má někdo den blbec, ale Roddy má takových dní přehršel. Vždy, když něco vybuduje a vypadá to nadějně, ocitne ve znenadále ve spirále totálního chaosu a začne se mu vše hroutit. Přímočarý příběh, zpracován na základě divadelní hry autorů Novella a Constance Collier, má sice v jádru věci moralizační aspekt, ale po filmové stránce se to moc nepovedlo. Což údajně později uznal i samotný Hitchcock. Z jeho filmografie se ještě stále jedná o melodrama, který z počátku zaujmout může, ale později se stává fádním s naprosto úmorným dojmem. Pro fanoušky Alfreda Hitchcocka je to však naprostá povinnost.

Snímku drží nad vodou ako-tak Ivor Novello. Videl som zreštaurovanú verziu s dlhšou stopážou 105 minút, no aj keď je dlhšia, príbehu nepomáha, lebo ten má ťažké skratky a venuje sa nepodstatným veciam. Keď som prerozprával príbeh filmu svojej manželke, tak som si uvedomil, že sa jedná o slabú vecičku v Hitchovej filmografii, ktorej som pôvodne plánoval dať priemerné hodnotenie, no neurobím tak. Vyhodenie syna od rodinného krbu nie je vysvetlené, je slabo podopreté akousi výpoveďou dámy, ktorej nevieme čo vadí. Dobrodružná cesta vo vyhnanstve je nesúrodá skrz rýchle oženenie sa a čudný odchod manželky, skrz tanečnú volenku a nakoniec umelo prišitý koniec kedy sa márnotratný syn, ani nevie ako, vráti domov.

Na šikmé plošeje dalším Hitchcockovým němým filmem, který ocení hlavně jeho fanoušci.Na šikmé plošeje drama jedince o čtyřech dějstvích, zobrazuje jeho postupný a nezadržitelný pád až na samé dno apatie. Film má podnětné momenty, závěr je na můj vkus příliš smířlivý a chlácholivý. Zajímavě experimentuje s hořečnatým stavem halucinace, dosahuje tím znejišťující hloubky lidského nitra. Dominujícím vypravěčským prvkem je výmluvná majestátnost gest a výrazů, beznaděj se pokouší zachytit se natrvalo v duhových zornicích alegorického výjevu. Hlavní postavou existencionálně podbarveného příběhu je Roddy Berwick (sympatický Ivor Novello), nadějný student a vzor společenského miláčka. Na počátku je bezstarostná radost ze života, růžová předurčenost a bláhová romantika věrného přátelství. Život si připravuje další cynické úlitby ke svému uspokojení a útočí na zbytky ideálů s lehkou drzostí. Nejvýraznější ženskou postavou je Julia Fotheringale (zajímavá Isabel Jeans), rozmarná a obletovaná divadelní herečka. Cílevědomě kráčí za svou představou osobního naplnění života na očekávané životní výši. Důležitou postavou je Mabel (příjemná Annette Benson), lehkomyslná servírka s prostoduchou představou o nápravě třídní nespravedlnosti. Výraznou mužskou postavou je Archie (zajímavý Ian Hunter), stálý obdivovatel Julie, který rád přenechává finanční aspekty své pozornosti ideálu romantického očekávání. Významnou postavou je Tim Wakely (příjemný Robin Irvine), Roddyho nejlepší kamarád a univerzitní spolužák s morálním dilematem. Z dalších rolí: Roddyho náročný a společensky vážený otec Sir Thomas Berwick (Norman McKinnel), Timova cudná sestra Sybil Wakely (Sybil Rhoda), Roddyho starostlivá matka (Lilian Braithwaite), Roddyho duši dotěrnou řečí zasahující dáma (Violet Farebrother), znepokojený představitel školy Dr. Dawson (Ben Webster), či pařížská kuplířka Madame Michet (Barbara Gott).Na šikmé plošeje zajímavou a podnětnou ukázkou historie kinematografie němé doby, alegorický výraz zde má hlavní slovo a největší prostor.

Trochu nechápem všeobecné sklamanie z tohto filmu, v mojom rebríčku ranných majstrových filmov sa dostáva na tie najvyššie priečky. Možno je to absenciou thrillerovej kostry, proste tento film je iný žáner a ja mám dojem, že Hitch to zvládol opäť bravúrne. Čím sa dostávame nižšie a nižšie v spoločenskom rebríčku a duševnom rozpoložení spoločne s hlavným hrdinom, tým je obraz subjektívnejší a emocionálne zdrvujúcejší. Potom funguje katarzne aj pointa, teda aspoň u niekoho sentimentálne založeného, ako som napríklad ja. A najmä dokážeme súcitiť so študentom aj napriek tomu, že si hovoríme, že je blbec a môže si za všetko sám.

Príbeh plný melanchólie, ale aj veľkej naivity neskrýva v sebe žiadne veľké umenie, napriek tomu sú tam niektoré veci, ktoré vedia aspoň čo-to ponúknuť. Síce naivné, mnohokrát skratkovité a dosť nevysvetľujúce (vysvetľujúcich medzitiulkov je tu dosť málo), ale aj priamočiare a atmosferické. Hl. hrdina celkom ušiel, rovnako je dobré aj obsadenie nekompromisnej postavy jeho otca. Sem tam zaujali aj neštandartné kamerové postupy, ktoré akoby ani neboli z tohoto filmu.