Na dva západy (1959)

Celkově nesourodé. Chabrol zde použil tři žánry a vyšel z toho spíše jakýsi art. Film totiž klopýtá mezi milostným příběhem, psychologickým dramatem a kriminálkou. Jen naráží do již zmíněných žánrů, ale nedrží se ani jednoho. Dějová linka minimální. Nudu střídá očekávání, které se nedostaví ani na konci filmu. Snímek postrádá svižné tempo, gradaci nebo vývoj příběhu. Prakticky se celou dobu jen seznamujeme s postavami. Charakter hospodyně je sice velice zdařile vykreslen, ale nakonec vyšumí úplně do ztracena. Vraždu nikdo nevyšetřuje, vrah se sám od sebe objeví. Namísto odhalování zločinu, se zde zbytečně přikládá váha vztahu milenců, kteří tajně válí sudy ve vlčím máku.
2*za Belmonda, který vnáší do filmu tak očekávaný rozruch, za odkvetlou manželku a za středně retardovaného syna, který má lehounké působivé homosexuální vzezření.

Chabrol ako vyšitý: rozklad buržoáznej rodiny ako na tanieri. Neverný otec rodiny, snažiaci sa márne svoju neveru pokrytecky ukrývať pred potomkami, o ktorej ale obaja dobre vedia. Frustrovaná manželka, nespokojná s dcériným bonvivánskym nápadníkom (úžasná herecká kreácia Jeana-Paula Belmonda), sexuálne frustrovaný synáčik, obťažujúci slúžku, ukrývajúci vlastné nedokonalosti sa počúvanie dokonalých skladieb klasickej hudby a zamilovaná i vnútorne zmätená dcérenka, snažiaca sa vyhovieť požiadavkám rodičov. No a do toho vražda. Ako takmer vždy u režiséra, je len prostriedkom k zobrazeniu rozkladného života spoločenských kruhov, žijúcich si na vysokej nohe.

Velmi dobrý film, který mě hodně bavil. Pro mě, coby člověka obeznámeného s většinou Chabrolovy filmografie, se zde v podstatě ani nekonalo žádné překvapení - ten film obsahuje snad vše, na co je člověk u Chabrola zvyklý (kritika buržoazie, demaskování přetvářky, nevěra, vražda...), k tomu má navíc skvělé obsazení (mladý Jean-Paul Belmondo nemá chybu, btw. jeho postava flákače Laszla - spolu s jeho kumpánem Vladem - nápadně připomíná dvojici "umělců" z jiného Chabrolova filmuLaně, kteří si podobným způsobem rovněž žili na účet svého bohatého hostitele), hezkou hudbu a výtečné dialogy (typicky francouzsky duchaplné, jako např. tato replika komisaře, který odmítá nabídnutý šálek čaje: "Čaj nikdy nepiji, milostivá paní. Je mi nesmírně líto, že tato návštěva může vyznívat úředně, ale jistě pochopíte, že zločin nemůže být důvodem k přátelskému posezení u zákusků. Vím, že tato záležitost pro vás není příliš radostná. Ale nemůžu nic ututlat, byť si vašeho manžela vážím. Odpovězte upřímně. Máme požádat, aby se váš syn vzdálil?" - v dnešní zhrublé době zní tak kultivovaná slova jako závan z jiného světa, což taky přesně jsou). Odvysílání tohoto filmu na ČT Artu - navíc v původním znění s výbornými českými titulky Anny Kareninové - hodnotím jako záslužný počin, jakých není nikdy dost.

Já moc tyhle starý filmy nevyhledávám, ale mám celkem rád Chabrolovu tvorbu a zajímal mě i Belmondo v začátcích jeho kariéry, takže jsem se na film podíval. Pro Chabrola se jedná o jeho dost typický dílo. Tenkrát se mu sice ještě nepovedlo vytvořit to správný napětí a atmosféru, ale jinak je to takový oblíbený Chabrolovo téma. Stane se vražda někde na venkově a je do toho zapletenej někdo z "lepší" společnosti. Jinak v těch novějších filmech od Chabrola většinou přišel nějakej "šok" až ke konci. Tady se celkem dlouho nic moc neděje, pak teda dojde k vraždě, ale pachatel je celkem jasnej na první pohled, takže když se teda nakonec přizná, tak se o žádný překvapení stejně nejedná. Navíc je vidět, že ten film je starej a v 50. letech ještě nikdo nechtěl ukazovat ve filmech moc násilí nebo nějakou krev. Ale na ty průměrný 3 hvězdy to stačí.

Nedávno jsem se ve filmu "Poslední adresa" zamilovala do Lina Ventury, zde prozměnu do Bébela. ;-) Je zde (kromě svého typického sexy rošťáctví ;)) děsně roztomilý, k sežrání. :-D Prostě veselý, šťastný pohodář, co užívá života plnými doušky, přesto plno chladných a úzkoprsých lidí okolo něj to nechává chladnými a úzkoprými i nadále. Holt staré psy.... Zdánlivě prostý příběh - ovšem několika atributy vyšperkovaný k úžasné podívané. Kromě již zmíněného rošťáka film nabízí ústřední dějovou linku originálním způsobem - z úhlu pohledu každého z hlavních účastníků, dále dokonalou kameru, a v neposlední řadě nádherné přírodní scenérie, jako vystřižené z obrazů nejlepších impresionistů. Co se mi naopak nelíbilo (nicméně nijak zásadně neovlivnilo můj úhel pohledu), bylo především chování Theresina manžela ke své ženě, plné nenávisti a zloby (ten proud ponižujících nadávek - stará ve 40? To si snad dělá srandu, ne?? Co by byl potom on, ve 45?!), ale na druhou stranu ho chápu; a dále hudba, co jejich syn poslouchal - neslaná nemastná, nezajímavá. Ale to tak zřejmě mělo být, vzhledem k jeho povaze - vrána k vráně sedá. Film mi svým stylem, celkovou atmosférou, konkrétně pak kamerou a sladce hořkými lidskými osudy, velmi připomínal (mého oblíbeného) Godarda. Zdá se, že mám nového favorita. ;-) Já ty Frantíky prostě žeru... :-D Doporučuji jak všem milovníkům Belmonda, tak především kvalitní artové podívané.