Na cestě (2010)

Reziserka Jasmila Zbanic sa marne snazi napodobnovat velikanov svetovej kinematografie, hlavnou devizou filmu mali byt dialogy, no Zbanic nie je expertkou na namakane dialogy, na to su tu ini reziseri. Zbanic sa musi zmierit s tym, ze nema na to natocit plnohodnotnu spolocensku konzervacku   :  60 %

Neviem či je v Bosne a Hercegovine tak málo hercov, toto je totiž môj druhý film od Jasmily Žbanič s takmer totožným obsadením. Skôr to asi bude tak, že má svojich obľúbencov, ktorých rada obsadzuje. Ale to len tak na okraj...Na putu je zaujímavá sonda do života v povojnovej krajine. Príbeh mladého páru Luny a Amara, ktorý sa snažia o splodenie dieťaťa. Túto ich snahu však naruší náhle Amarove vsplanutie pre moslimskú vieru, ktorá je pre neho únikom z jeho životných zlyhaní. Prílišným "tlačením" na Lunu ohľadom viery však postupne začína strácať aj ju, až...až na ten záver. Tento typ ukončenia filmov takmer bytostne neznášam. Celkovo ma to však zaujalo a rozhodne to nebol zabitý čas.Videné v rámci Challange tour marec 2016 - 30 dní so svetovou kinematografiou.

Další film od režisérky filmu Grbavica – Jasmily Zbanic. Jde o “studii” partnerského vztahu, Amara “věřící” (Leon Lucev) vs. “nevěřící” Luna (Zrinka Cvitesic). Amar se našel v muslimské nauce, Luna by si ráda zachovala svůj pohled na svět. Velice zajímavé téma, ještě k tomu z Bosny a Hercegoviny, které reflektuje dvojí pohled na vyrovnání se s minulostí. Bude mít tedy navrch víra v toho druhého (láska) nebo víra jednotlivce (náboženství)? Lze to vůbec sloučit dohromady? I zde hrála Mirjana Karanovic.

Žena jeho moslimského kamaráta vyzerá ako ninja, no nemá strach, že vytasí kindžal, vôbec sa necíti ohrozený! Udalosti sa však pohnú neželaným smerom, nevinná love story sa skomplikuje a problém, ktorý vzniká je naozaj vážny. Nejde už len o rozdielnosť pováh vo vzťahu, ale o kultúrne rozdiely. Tvorcovia filmu sú však nestranní, poukazujú na rôzne fakty a porovnanie nechajú na divákoch. Zaostrujú, ale nevyhrocujú situácie. Príbeh ponechávajú s otvoreným koncom...

Každý z nich podnikal svou cestu. Ona za otěhotněním, on za nalezenou vírou. Jejich společná cesta se ale začala drolit, jejich vztah se postupně zašlapával do prachu země. On, docela pijan, se totiž po ztrátě zaměstnání a náhodném setkání se starým známým z války obrací k ortodoxnímu islámu. Vzdaluje se nejen jí, ale i všemu, co ho doposud provázelo – zábava, alkohol, sex, radost a prozápadní styl života. Karty a fakta jsou rozdané, záleží na divákovi. Kam se přikloní, režisérka nijak zvlášť neovlivňuje, i když v závěru přeci jen nahrává jí. Jde však o to, čím si musíme projít, než se závěru dobereme. Čekají nás dialogy, které zaujmou, situace, které působí civilně a uvěřitelně. Nelze se však ubránit prázdným a hluchým místům a režijnímu uchopení, které prostě nevtáhne. Nic hlasité nebo naléhavého mi v hlavě po projekci neznělo. A to je, myslím, docela chyba!!