Muž beze jména (1918)

Lubitschův umělecký výlet od komedií do hájemství exotiky, napětí a manipulace. Film nestojí na příběhu, který je nic víc než banální, ale na jeho smyslnosti a znepokojivosti. Chlípnost a podprahovou sexualitu do filmu vnáší nespoutaná Pola Negri, naparující se na bujarých večírcích bouřlivé smetánky. Zneklidňující divokost, hnanou nízkými zvířecími pudy, do filmu zase přináší neodbytný a tajemný Emil Jannings. Myslím, že s drtivou částí dobových diváků, kteří nikdy nevystrčili nos ze své domoviny, musel takový exotikou a erotikou prosycený film slušně zamávat. A to i při absenci v titulu zmíněné mumie.

Na stare filmy som sa dal preto, lebo som fandom Huga Fantozziho, a tam je kopa odkazov na stare, klasicke filmy, mimochodom Fantozzi casto odkazoval na Kriznik Potomkin. Tento film nenatoccil Eisenstein, ale Lubitsch, kazdopadne je to podpriemerna podivana , plane kulisy, otrasne herecke vykony . 20 %

V rámci výuky jsem byl „nucen“ tento německý němý klenot tehdejší doby shlédnout s ruskými titulky (popisek děje). Tohle „tragikomické“ drama neztratilo nic ze svého půvabu ani po letech, přestože se tu dá vytknout spousta věcí. Název filmu je skutečně zavádějící, protože mumie se tu neobjeví, ale tak zase nemůžeme autorovi zazlívat, že potřeboval nějak navnadit diváky. Ernst Lubitsch sice riskoval s angažováním neznámé polky, ale jak se později ukázalo, Pola Negri se svým exotickým vzhledem si na dlouhou dobu podmanila srdce diváků. Osobně se mi nejvíc líbil výkon Emila Janningse, jeho ztvárnění „ďábelského“ Araba Radua.

Navzdory strednometrážnej stopáži film kolíše, strohé kulisy výpravnosti nepomáhajú. Záver však všetko zachraňuje.

Aj na to, že snímok bol natočený už v dosť modernom období kinematografie, výsledok tomu akosi nezodpovedá. Je to uťahané a málo pútavé.