Ústřicová princezna (1919)

Přitažené za uši. Ovšem precizní a do detailu zkomponovaná choreografie a timing předimenzovaného komparzu, společně se surrealistickými dekoracemi, z filmu dělají neobyčejnou podívanou. To chce ruku mistra a komediálním talentem obdařené herce, aby z toho nevylezla jen ztřeštěná blbina, ale i chytrá satira.

V absurdní grotesce o dceři ústřicového magnáta, tedy ústřicové princezně, Lubitsch baví diváka na účet amerických zbohatlíků i zchudlé pruské šlechty. Občasný úbytek vtipu přitom vyvažuje zmnožením postav, ve vybroušených výstupech někdy doslova kopírujících architekturu, a energií hlavní představitelky. (Oswalda Staeglich, zde milionářská dcerka Ossi, prý zemřela jako osmačtyřicetiletá v naprosté bídě. Stalo se v Praze roku 1947, s douškou na Olšanských hřbitovech.) V roli dirigenta orchestru, který hraje foxtrot a zároveň předznamenává industriál, Kurt Bois, pozdější Homér z "Nebe nad Berlínem".

„Z důvodu spěchu zahrnuje svatební oslava jenom nejbližší příbuzenstvo…“ Ústřicová princezna je velmi vtipná komedie, která nabízí celou řadu věcí k zasmání. Základním humorným kamenem filmu je armáda Quakerových poddaných s jasnými úkoly a rituálními úkony (sekretářky, lokajové, služky, kuchyňský personál, číšníci, jezdci). Prakticky při všem, co se ve filmu odehrává, je přítomný nadpočet personálu (nejvíc mě bavila koupel a všechny její fáze), a přestože je to vlastně ten stále stejný opakovaný vtip s jemnými variacemi, pobaví vždy, což je docela dost kumšt. Ale není to jen o nich, protože hlavní postavy, ať už jde o šílenou a dominantní dceru („Já jsem předtím seděl vepředu! – „Ano, to jsme ještě nebyli svoji.“), prince pravého i falešného (čekajícího, cpoucího se) a klidného otce (záložní noviny + bez nadsázky kultovní hláška: „I’m not impressed.“, která nejlépe vyzní právě v angličtině), všichni mají velký komediální potenciál. A těch zábavných scén a chytrých nápadů…jezdící žebřík, instruktáž ohledně dítěte, schovávání si cenností do kamen a příprava na přijímání návštěv, rychlosvatba s knězem oddávajícím z okna, reakce služebnictva na představení manžela, dirigent a jeho speciální hráči (na pilu a tvář), půjčování si peněz či sdružení proti notorickému pití (korunované boxem!), to jsou všechno scény k popukání. Jediným slabším článkem filmu jsou opilci (ať už Nucki nebo Josef, v podroušeném stavu moc vtipní nejsou), ale jinak je to velká zábava, a přestože třeba konec je už lehce natahovaný, má zas naprosto skvělou tečku v podobě šmírujícího tatíka. Dávám slabých, ale přesto ještě 5*. „Princi Nucki, bereš si slečnu Quakerovou za svou zákonitou manželku?“ – „Nemusíte se ho ptát, tak jako tak nemá co říkat!“

Wau, vůbec jsem nečekal, že bych se mohl u němého filmu (o kterém jsem navíc ani nikdy neslyšel) tak výborně bavit a zasmát. Film oplývá příjemnou atmosférou, skvělým hudebním doprovodem, ale hlavně mnoha gagy, které nepostrádají jistou dávku sarkasmu a rytmiky. Tato komedie se prostě povedla, a ve srovnání s dalšími filmy té doby (které už hodně ze svého půvabu ztratily) s přehledem vládne.

Poslední dobou se kolem mě Lubitsch nějak točil a tak to byla jen otázka času, kdy se střetneme. Éru němého filmů mám rád avšak spíš z vnitřního pocitu sympatie s atmosférou, která ji obklopuje, než že bych měl "nakoukáno". Jelikož si však myslím, že počátky kinematografie, nelze hodnotit dnešními měřítky a k nějakým objektivním soudům je potřeba mít nakoukáno, tak můžu jen laicky říct, že na to jaká to byla veskrz klasická romatická historka, která je k vidění v televizi třeba 4x do týdne a to ani nemluvím o počtu filmových zpracovaní, já jsem se bavil a zpracování mi přišlo více než povedené...přesněji řečeno I was impressed. Budu v očekávání na další setkání s Ernstem!=)