Láska mezi umělci (1933)

Dva kamarádi Gary Cooper a Frederic March jsou oba fascinováni praktickou Miriam Hopkins v na svou dobu neuvěřitelně otevřeném snímku o milostném trojúhelníku. Vidět film z 30. let, kde se netají, že spolu postavy v nemanželském poměru spí, je rozhodně osvěžující zážitek a navíc jsou tu skvělé dialogy, příběh dává smysl a je to zábavné.

Velmi utahané a nudné. Ani jsem moc necítila nějakou chemii mezi herci, která by mi pomohla se do postav nějak vtělit. Vlastně celkově mi to přišlo dost odtažité a ze začátku zrychlené. Potkají holku ve vlaku a hned druhý den tvrdí, jak jsou zamilovaní? Asi jsou na mě filmy z 30. let moc naivní. Ale Gary Cooper byl neuvěřitelný fešák!

Podvratné konverzační komedii dominuje skvěle sehraná dvojka šarmantních kamarádů – umělců Fredrica Marche a Garyho Coopera, kterou několikrát rozdělí i spojí láska ke stejné ženě, jejich nerozhodné "múze". Jiskrnou energii rozpustilé (švédské) trojky sice zvážnělé přehazování citů mírně dusí, nicméně dokonale vybroušené dialogy divadelního aranžmá stále září.

Dva kamaradi byvaju spolu a miluju jednu zensku. Naviac este v parizi so vsetkymi tymi fajnymi vecami jako Ajfelovka atd atd. Mno, na rok 1933 hodne odvazne, Ernst Lubitsch sa do rezie vyznal a natocil to velmi Dobre. Mohlo to byt kliudne aj tak, ze chlap miluje dve zeny a nevie sa rozhodnut - jedna je nadherna, krasne nohy, prdelka, vsetko co ma zenska mat ... druha zenska by mala par milionov na ucte, mnenej pekna, ale stale vyzyvava a zmyselna. Tak a zamyslel by sa chlap a vybral by si tu s vacsimi kozami :80 %

Vymyslet takhle odpudivý český název a pustit k překládání titulků na DVD někoho, kdo (mimo řady jiných kopanců) z dějotvorné šosácké hlášky „nemravnost je možná zábavná, ale ne tak, aby nahradila stoprocentní ctnost a tři pořádná jídla denně“ udělá nesrozumitelný blábol „nemorálnost je možná zábava, ale ne pokud ji chcete praktikovat na stoprocentní cudnosti, a to klidně třikrát za den“, to už musí člověku hodně záležet na tom, aby ten film pohřbil. A přesto, i když je z něj místy cítit divadelní předloha a v prostředním dějství se trochu vleče, zůstáváDesign for Livingsvěží taškařicí s mnoha výsostně filmovými momenty (trefně vypíchnuté příklady vizrikitikin komentář), dodnes udivující nejen bezpředsudečným užíváním slovasex, ale hlavně neortodoxním náhledem na to, co znamená „čestně uspořádaný život“.