Muž a žena (1966)

Nevtáhlo mě to do děje a nechytlo za srdce do té míry, abych dal s klidným srdcem plné hodnocení. Ale nechybělo mnoho. Bylo to možná tím, že jsem neměl příležitost se toho o hlavních postavách mnoho dovědět, takže výsledek působí chtě nechtě trochu odtažitě (A kdyby nic jiného, tak ten falešný zpěv Annina zesnulého manžela ve flashbacích stojí za kritiku:-) ). Ale tak jako tak je to vynikající film. Nespěchá, dává prostor vše procítit společně s ústředním párem, vše podbarvuje výborná hudba, krásné záběry,... A jen tak mimochodem: Filmu bych ani v nejmenším netipoval jeho stáří.

Tohle není žádná běžná romantická komedie na odlehčení. Muž a žena jsou spíše psychologickým rozborem, než romantickým filmem. První dvě slova obsahu jej myslím si vystihují dobře… psychologické melodrama. Dva sympatičtí hlavní představitelé, pozoruhodná kamera, chytlavá hudba i silný námět v podobě ztráty milovaného člověka a hledání nového začátku… to jsou bezpochyby kvalitní ingredience. Bohužel z nich vznikl snímek, který mě moc nebavil. Proč? Myslím si, že forma zvítězila nad obsahem. Například časté střídání černobílého a barevného obrazu bez zjevného důvodu. Osobně jsem na žádný logický klíč nepřišel a jen to rušilo. Také mi moc nesedlo to střídání romantických pasáží a automobilových závodů. Záběry na závodníky a konstruktéry mi přišly přetažené. Nač to v podobném filmu sledovat několik minut? Nebavily mě ani (prý improvizované) dialogy. Největší mínus jsem si nechal nakonec. Možná si to ani většina diváků neuvědomí, ale mě hodně vytáčelo, že oběděti hlavních představitelů měly jen jeden úkol a to, zapříčinit jejich setkání. Pak už jen kolem poletovaly, jak drobné mušky a nikoho nezajímaly.Obecně své dítě hodit do ústavu a jednou za týden jej přijet navštívit, považuji za zhovadilost. Navíc, když dítě potká tragédie ztráty jednoho rodiče. Co jiného by vás mělo dát jako rodinu více dohromady? Odvedením dítěte do ústavu ho v lepším případě pošlete k psychiatrovi. Jasně, nebyl to film o dětech. Tak je tam neměli tvůrci ale dávat vůbec. Claude Lelouch je dobrý režisér, tohle se mu ale nepovedlo.(40%)

ČSFD tvrdí, že je to psychologický film. Já říkám, že jestli tenhle film je psychologický, tak jsou psychologické i Ace Ventura, Slunce seno a všechny filmy na světě. Tohle je totiž především velice řídký až minimalistický film, jehož příběh lze shrnout do malého odstavce. Zbytek je artová VATA - zbytečné záběry, střídání barvy a černobílosti, místy se kadence střihu blíží kadenci německého kulometu MG42 (s nadsázkou). Líbila se mi pouze úvodní znělka a francouzština.

This is Cinema. Kdysi se na to chodilo do kina ve velkých počtech, a dodnes je ten film svěží, i tím, že je jiný, svůj, originální, netradičně útržkovitě vyprávěn, kdy si celou dobu udržuje takovou příjemnou tenzi. A ta invenční režie by se mohla vyučovat na školách. Prostě jedna z nejlepších vztahovek na téma postupného sbližování dvou lidí, s melodickým popěvkem, který vstoupil do historie filmové hudby. A Trintignant byl sice pro mě vždycky TOP 5 francouzských herců všech dob, ovšem hereckým zjevením je tady Anouk Aimée, tomu se říká životní role.

Jeden z mála filmov, kde sa z väčšinou nezhodnem. Je mi ľúto, ale  nedokázal som sa naladiť. Chvíľu farebný , chvíľu čiernobiely, scény so zvukom a scény bez zvuku. No a aby som nezabudol scény bez dialógov, buď s hudbou alebo bez už ani neviem, chvíľami som myslel, že sledujem dokument. Žiadnu silnú romantiku som tu nenašiel, popravde veľmi ma to nebavilo a čakal som na záverečné titulky a to ja romantické filmy môžem...Slabé 3*. 50%.