Cesta zhýčkaného dítěte (1988)

Iste je dosť divákov, ktorým postačuje, že Bebel prakticky nezíde z obrazovky a ako bonus vnímajú, že film režíroval známy Claude Lelouch. Ja k nim nepatrím. Film som vnímal, ako stretnutie s francúzskou kinematografiou, s jej hudbou a atmosférou a to, že filmu chýbal poriadny dej a primeraná dĺžka mi zabránili v priemernom hodnotení.

„Každý člověk je sám a všichni kašlou na všechny. A naše bolesti jsou opuštěným ostrovem..“ Magický melancholismus první půle střídá nadpřirozenu se vyhýbající variace na Death Takes a Holiday včetně pseudošťastných konců. Zamyšlení se pětkrát ženatého otce sedmi dětí nad tím, nakolik za realizací úvodního citátu švýcarského spisovatele Alberta Cohena stojí vnější vlivy a nakolik vlastní rozhodnutí. Prostřednictvím neobvykle obsazeného Césara Belmonda, se smutkem vzpomínek na minulost a příležitosti, které člověk nenávratně propásnul..

kamos by rekl "ubulena limonada" ... nemam problem s urcitou melancholii a pomalym tempem filmu, ale tady toho patosu bylo nejak vic, nez je zdravo ... nebo aspon mne to tak prislo a vetsinu filmu jsem se tak nejak osival a pak uz jen cekal, kdy to skonci (ano, neumim to vypnout v pulce) .. nejvice mi utkvela scena s hadrovou figurinou pri padu v cirkusu a nekonecne belmondovo civeni ... na lodi, v desti, na lvy, s kapkou na nose ... a bunda za deset tisic dolaru ... vlastne cim vic toho pisu, tim vic mi dochazi, jakej je to bizar ... bruslici hovnocucari ;)

Príjemný nostalgický film, ktorý sa po počiatočnom existenciálnom artistickom a dosť zdĺhavom rozjazde premení na celkom pekný rodinný príbeh bohatého magnáta, ktorý si hľadá cestu a vzťah k svojim blízkym. Samotný príbeh však podľa mňa skrýva zradu už v tom, že stavia hlavného hrdinu Sama Liona, sirotu, ktorý sa vypracoval z nikoho na vrchol spoločnosti, do pozície rozmaznaného dieťaťa, pričom je vzorom pracovitosti (workaholik) a starostlivosti o ostatných, teda okrem svojej rodiny. To ho vedie na cestu do divočiny za samotou, aby hľadal sám seba a spôsob riešenia svojej situácie. Produkcia je dobrá, ale nepodarilo sa jej celkom dobre včleniť vnútornú myšlienku do samotného príbehu. Filozofujúce komentáre a vysvetľovanie minulosti oberajú dej o dynamiku a príbeh je rozdrobený do série scén, ktoré nie sú celkom dobre scelené dohromady. Hereckému obsadeniu nemožno nič vyčítať. Okrem Marie-Sophie L. sú to všetko ostrieľaní herci a svoje úlohy zvládli všetci výborne. Jean-Paul Belmondo stále ešte tak trochu dobrodruh, ale zjavne už vo vážnejšej polohe starnúceho muža.

Jako podnikatele po padesatce opravdu bavilo. "Vzdycky jsi pro ostatni delal jen to nejlepsi"... Skvele komentare od "Faidra":
Bude něco pravdy na tvrzení, že cesta zhýčkaného dítěte je poseta hračkami, které rozbilo a odhodilo, ale myslím, že je v tom i něco trochu jiného. Vidím dítě, které dospělo a poznalo, že své hračky přerostlo a musí se naučit žít bez nich. A vidím režiséra a hlavního představitele, kteří toho mají hodně za sebou a teď se ohlížejí zpět. Jejich pohledem možná prosakuje únava, ale nikoli trpkost a už vůbec ne prázdnota.